Tak zněl nápis na titulní straně zářijového čísla časopisu Sedmička pionýrů, který jsem jako dvanáctiletá školačka odebírala. Plně jsem souzněla s dívkou na fotografii, která měla ve tváři stejně zoufalý výraz jako já. Samozřejmě jsem se těšila na kamarádky, ale klidně bych je ještě měsíc oželela. Od té doby to tak mám rok co rok, snad s výjimkou prázdnin po maturitě, které byly o dva měsíce delší a po kterých jsem odcházela studovat do Prahy, kam jsem se moc těšila. Prostě bych si přála aspoň měsíc prázdnin navíc.
Mám velkou výhodu, že si díky svému povolání mohu dopřát prázdniny rok co rok. Ne že bych v tom období nepracovala, ale tím, že děti nechodí do školy, život celé rodiny zvolní. Nemusím vstávat na budík, chystat svačiny, odpadají ranní stresy ze zapomenutých úkolů, odpolední rozvážení na kroužky, večerní kontrola žákovek...
Ráno vstávám, když mě z postele vytáhne sluníčko, ranní kávu si můžu vypít v klidu na terase, a ne v koupelně mezi malováním a popoháněním dětí, a že k počítači usedám o dvě hodiny později než ve školním roce nevadí ani mně, ani mým klientům.
O prázdninách děti odjíždějí k babičkám a já pak chodím ztichlým domem, který v tomto období přestává samovolně generovat binec, a užívám si klid a pořádek. Skoro nevařím, a když, tak něco jednoduchého, třeba mátovou zmrzlinu. Těším se na dovolenou, nebo (pokud už byla) probírám fotky a nechávám doznít hezké zážitky.
Náladu mi ubírají jen obchodníci a jeřabiny. Obchodníci proto, že už koncem července rozjíždějí akce na bačkory a školní pomůcky, a jeřabiny proto, že už v půlce prázdnin začínají červenat, a to není fér, protože jsou symbolem začátku školního roku, tak co se mají co připomínat už o měsíc dřív.
Každý rok bych prázdniny o měsíc protáhla, pozdržela tu poklidnou atmosféru, zlaté soumraky a pokřik vlaštovek. Až bude moje kamarádka ministryní školství (a ona bude), doufám, že podpoří můj návrh a prázdniny nastaví. I když... se svým postojem k nim by možná spíš měsíc ubrala, tak si ten návrh asi ještě rozmyslím.
A v pondělí s úsměvem vykročím vstříc dalšímu školnímu roku, abych od úterka začala mazat svačiny, rozvážet na kroužky, kontrolovat žákovky... a sbírat jeřabiny, a barevné listí, a kaštany, a červená jablíčka... a pomalu se smířím s představou, že léto definitivně odešlo a vystřídal je podzim. Ten mám taky ráda.
I když - dnes ráno mi v poště přistál mail jednoho amerického prodejního portálu, který hlásal: Christmas is coming!
