Neberte mi podzim!

Miluju podzim. Sice se na něj netěším tolik jako na zimu a léto, ale kdyby se ho příroda z nějakého důvodu rozhodla přeskočit, rozhodně by mi moc chyběl.

Mám ráda babí léto a krásně probarvené remízky na Vysočině, šustot spadaného strakatého listí, kulatá lesklá bříška kaštanů a sametové hlavičky hub. Mám ráda chození lesem, v kterém už skoro není slyšet ptačí zpěv, ale který hučí a vyvolává v člověku sladkobolnou nostalgii.

Podzim, to jsou pro mě vzpomínky na dětství, trávené z části v maminčině rodném kraji. Chutě a vůně, které mě provázejí po léta, i když už nemám čas nebo možnost oživovat je tak často, jak bych chtěla. Vím, jak chutná česká švestka trhaná ze stromu, když přešla prvním mrazíkem, jak vzduch voní hlínou a tlením, jak neduživé slunce obléká přírodu do ostrých barev, jak křišťálově svěží povětří štípe do nosu, když se nadechnete. Pamatuju si, jak chutnají čerstvě sesbírané brambory pečené v popelu a jak šimrají na jazyku chloupky šípků z taťkova čaje.

Mám ráda pochmurný dušičkový čas, kdy se hřbitovy rozsvítí záplavou svíček a i jindy zanedbávané hroby zkrásní barevnými bambulkami chryzantém. Baví mě vítr, když jsem teple zachumlaná do svetrů a šál, mám ráda déšť, když mi bubnuje na okno a já můžu zůstat pod dekou, miluju praskání ohně v krbu, svařené víno a pečené kaštany.

A tak mě nebetyčně štve, když na začátku září (!) mizí z regálů obchodů školní potřeby, aby je vystřídali čokoládoví mikulášové a čerti. Vadí mi, když se nám obchodníci snaží vnutit myšlenku, že poté, co odzvoní létu, přicházejí Vánoce. U nás už včera na Globus rozvěšovali obří svítící sněhové vločky.

Ale já se otrávit nenechám. Zařekla jsem se, že prvního mikuláše koupím nejdřív v prosinci, nevzrušeně projela kolem hromad adventních kalendářů a čokoládových pajduláků a koupila si dýni, jablka a kaštany. Vždyť podzim je teprve na začátku a já si ho hodlám užít se vším, co k němu patří.

A teď mě omluvte, jdu dětem nachystat svetry a čepice, jdeme na lampionový průvod.