Megamatka není konstrukt,

je to holá skutečnost. Už dlouho nad tím mudruju. Díky za ten termín "megamatky". Nevěděl jsem, jak je nazvat.

Není úplně pravda, že by večer padly uřícené a neschopné pohybu.

Fakt je, že toho stíhají ještě mnohem víc. Jsou k tomu všemu ještě schopné ušít si na sebe něco z Burdy, uháčkovat dečku pod televizi, přitom vnímat Ordinaci a předvídat další děj, pořešit po telefonu s kámoškama program na zítřek, umístit na fejsbuk video z besídky, uspořádat narozeniny pro celou ulici.

Vím to, protože si ke mně chodí pro "odborný" tisk - Miminko, Betynka, Family star atd... Pokud je doprovází nějaký muž, většinou je intelektuálně velmi přímočarý, vybere si nějaké dývko a vůbec působí dojmem, že svou manželskou povinnost už splnil a víc se od něj neočekává.... Utracen bude ihned, jakmile ve zmíněném odborném tisku vyjde návod.

Megamatky :-) Superslovo! To si budu pamatovat!

Re: Megamatka není konstrukt,

Díky. Těší mě, že jsem obohatila váš slovník 

Nemůžete

jen na základě odposlouchávání dojít k závěru, že ony ženy mají své děti jako jediný smysl svého života. Že už nemají jiné záliby, jiné starosti a radosti, jen ty děti. Ale i kdyby, tak co? Je to jejich věc, jestli si po večerech prohlížejí fotky svých ratolestí a v duchu s nimi všechno znovu prožívají. Vám se nepozdávají některé matky, Vy se možná někomu také nepozdáváte, když taháte s sebou počítač, a myslí si o Vás něco nelichotivého - ačkoliv jste určitě dobrá matka.

Re: Nemůžete

Ten rozhovor mě k napsání článku jenom inspiroval. Megamatky mám kolem sebe všude - ve školce, kam vodím syna, u dcery ve škole, na kroužcích, našly by se i mezi kamarádkami. Vím, o čem píšu. A že si o mně lidi myslí něco nelichotivého, když s sebou tahám počítač? Vy jste mě zase pobavila  Možná vás to překvapí, ale pracovní doba učitelek klavíru se kryje s pracovní dobou překladatelek - a protože hora nepřijde k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. Takže místo abych tam půldruhé hodiny zbůhdarma okouněla, tak světe div se, pracuju

.

mne hlavne fascinuje,ze megamatky vozi deti do krouzku v ramci jejich mesta...kdyz mi bylo 7,vybrala jsem si krouzek,dva a proste tam chodila sama,pripadne s holkama ze tridy.Pesky,autobusem...nikdo me nemusel vozit.Chapu,ze z vesnice,nebo ve velkem meste (ale to snad Praha,Brno:),je to nutnost,ale jinak?Mozna se hodne veci zmenilo od doby,kdy jsem byla dite,ale kdyz vidim v nasem malem meste (15000 obyvatel) megamatky vozici deti do krouzku,tak to nechapu.

Já mám pocit, že hodně zjednodušujete.

Taková ta tvrzení "jsou nejisté a úzkostné" a takové a makové... Těžko říct. Já si vlastně nejsem jistá, jak to je a jestli megamatka není jen nějaký myšlenkový konstrukt. Každá matka je podle mě jiná a nedá se to takhle škatulkovat na "matky líné" "matky přiměřené" "megamatky" "nematky" apod.

Děti určitě potřebují volný čas pro sebe a je bezva, když se někde vylítají. Ale kroužky mají taky a třeba můj nejmladší by nejraději obrážel všechny kroužky, co jsou v dosahu. Musela jsem mu naopak stanovit počet a říct, že víc jich prostě nebude. Autobus jednou za hodinu je u nás vysněné přání a ne realita - jezdí tu pětkrát za den (a to ještě každý jinam), takže potřebuji-li někam dopravit dítě, musím ho tam odvézt. A protože je neekonomické vyjíždět na několikrát, snažím se za tu jednu cestu vyřídit co nejvíc věcí najednou. Včetně těch kroužků. Nakoupit, vyzvednout, oběhat, mezitím v rámci čekání stihnout něco do školy či do práce, protože jet tam a zase zpátky se nevyplatí.

To je trochu od zdi ke zdi, ne?

Třeba mají takovýhle dva dny v týdnu a ty zbylý si s dětma povídaj a připravujou večeři nebo je nechaj jen tak si hrát.

Taky nemám moc ráda přehnaně ambiciózní rodiče, co děti furt někam postrkujou a nenechaj je ani 5 minut nudit. Na druhou stranu je občas nutno je do něčeho přistrkat a nenechat je růst jako dříví v lese. Spoustu ze znalostí nebo dovedností získaných v tom v dětství otravném kroužku anebo hudebce jednou jako když najdou. Jen to jako děti nevědí, a od toho mají rodiče.

Re: To je trochu od zdi ke zdi, ne?

Jenom tak pro zajímavost, co přesně jako když najdou? Když vezmu, co by se mi tak hodilo teď v dospělosti, co jsem nepobrala sama během dětství/dospívání, tak to by bylo tak možná sadařství a stavebnictví, žádný takový kroužek ale v mém dětství v okolí nebyl. Pokud jde o hudebku, vidím to hezky právě na těch, co přímo k hudbě vztah neměli a neoplývali ani zásadním talentem, že dneska po těch letech strávených v donuceném kroužku, tak už nevyloudí ani tón a nějaká uzásadnější teorie je dávno taky spláchnuta. Takže k čemu je dobré nutit dítě chodit do kroužku, když samo nechce?

jsou to slépky !

naše generace po škole běhala venku až do večera a do kroužků nás nikdo nenutil, pokud jsme měli zájem chodili jsme tam sami a bez donucení

No,

díkybohu moje matka (potažmo oba rodiče) tímto syndomem netrpěli. Já jsem sice měla spoustu zájmů a zálib, ale zato zcela zásadní odpor vůči jakékoliv kolektivní zábavě. Naštěstí v té době ještě nebylo tak "in" napcat dítě za každou cenu do nějakého kroužku, neboť jinak z něj zaručeně bude bezprizorní jedinec, který začne potajnu kouřit a skončí jako narkoman či jiný deklasovaný živel... Takže jsem se mohla mohla věnovat svým záležitostem, sama, v klidu - a naši měli taky klid.

...

90 % megamatek, výkonářek či jiných produktů moderní doby končí v rukou psychologů a psychiatrů a končí na neurolech a antidepresivech. Nezvládají to, nemají na to.

Re: ...

A jejich děti s nimi.

Historicky se tomu říkalo buržoazie

té vrstvě lidí, co bez přestání dřeli, málo spotřebovávali, krok po kroku každým dnem akumulovali a děti cepovali k témuž.

Jsem dalek toho každému nutit takové životní hodnoty. Ale v zemích, kde buržoazie není, se nežije dobře ani ostatním, protože tam už zbývají jen úředníci.

Mě zas

Mě zas po přečtení proběhlo hlavou něco o drůbeži.

Re: Mě zas

slepice