Zase tu máme rudý říjen, aneb od starého vola učí se orati mladší

Výsledky krajských voleb potvrdily to, co se dalo čekat: propad vládních stran, udržení sociální demokracie na většině hejtmanství a hlavně výrazný vzestup komunistů, kteří jsou skutečnými vítězi těchto voleb. Po třiadvaceti letech tu opět máme rudý říjen. Ukázalo se, jak bláhové bylo porevoluční přesvědčení, že komunisté i jejich voliči postupně zmizí z politické scény. Naopak se zdá, že starým soudruhům vyrůstá nová generace stoupenců. Inu, od starého vola učí se orati mladší.

Mimochodem, tohle rčení si naše třída chtěla dát v říjnu '89 na maturitní stužky. Nakonec jsme ale usoudili, že ani ředitel školy, ani naše třídní nemají tolik smyslu pro humor, aby to nechali bez postihu, a my nemáme tolik odvahy, abychom ohrožovali své přihlášky na vysoké školy, takže jsme se spokojili s otřepaným "Per aspera ad astra". Dodnes mě to mrzí :-)

Letos je v maturitním ročníku můj syn. Kdo by si myslel, že mladí příznivci komunistů se rekrutují pouze z nespokojeného dorostu dělnické třídy, byl by na omylu. I mezi synovými spolužáky se najdou tací, kteří rudým hodili svůj hlasovací lístek a nijak se tím netají, protože (slovy jednoho z nich) "Za komunistů bylo dobře, nebyla nezaměstnanost, uměli "to" srovnat a s nikým se nemazlili." 

Když jsem to slyšela, říkala jsem si: týden bych tě nechala chodit na ten samý gympl, když byli u moci komunisti, chlapečku. Stačil by týden, a to bys koukal, jak by tě postavili do latě. A věř mi, že by se ti to nelíbilo.

No, chlapec tuhle blbost jistě nemá z vlastní hlavy, ve škole ho to taky nejspíš nenaučili, tudíž podobná moudra asi slýchá doma. Je sice trochu s podivem, že maturant na prestižním gymnáziu si nedovede spočítat, jak to bylo s tou nezaměstnaností, že totiž povinná zaměstnanost nerovná se prosperita a že socialistické plánování byla v podstatě státem řízená chudoba, ale nejspíš doma pochopil, že přemýšlení bolí.

Neumím si představit, co jiného než hloupost, zabedněnost, trestuhodná naivita nebo snad ještě zlomyslná lhostejnost vedou v dnešní době k tomu, že člověk volí komunisty. Taková volba se nedá ospravedlnit ani nespokojeností se stavem společnosti, ani rozhořčením nad korupčními aférami, ani strachem o budoucnost, ani zoufalou osobní ekonomickou situací. Kdo se neumí (nebo nenechá) poučit z minulosti, i když má dostatek svědectví a důkazů o tom, jaká byla, je buď hlupák, nebo zlý člověk. Vyrůstá nám tu tedy nová generace politicky nedospělých občanů, kteří slyší na pár laciných hesel a jsou ochotni se jich chytit, aniž by nad nimi přemýšleli.

Rozumně uvažující člověk totiž komunisty volit nemůže. Komunisté nemají nosný a uskutečnitelný politický program. Jejich politická úloha už dvacet let spočívá v tom, že jsou v opozici proti všemu. Podporují názor, že dřív bylo líp, kritizují, popichují lidi k větší nespokojenosti, aniž by nabízeli jakákoli smysluplná řešení. Jejich stanovy jsou snůškou bezobsažných floskulí, které bez marxisticko-leninského náboje pozbyly veškerý smysl. Cílem jejich snažení je i nadále socialismus, jehož definice je podivnou spatlanicí pouček, jak si je soudruzi pamatují ještě z VUMLu, naražených na kopyto tržní ekonomiky, v níž je jim dáno žít. Nebo si umíte představit "celospolečensky provázané a usměrňované hospodaření kolektivů zaměstnanců podniků, družstev, obcí, regionů i dalších sdružení občanů", které "využívá zákonitostí tržní ekonomiky"? Docela by mě zajímalo, jak si to pánové Filip, Dolejš a spol. vlastně představují, ale zažívat na vlastní kůži to nechci.

Bohužel tato parta dostala v těchto volbách takový mandát, že to bude moci předvést. Sociální demokraté se ohánějí vůlí občanů pustit komunisty k moci a v Lidovém domě vždycky platilo, že "vox populi, vox Dei", takže bez ohledu na Bohumínské usnesení jim ochotně otevřou náruč, protože jsou toho názoru, že koalice s komunisty budou jistější a výhodnější než s kteroukoli jinou stranou. Ale podej čertu prst...

Jak se zdá, čeká nás další rudé opojení, po kterém logicky přijde vystřízlivění. Nezbývá než doufat, že přijde rychle. Komunisté totiž vždycky uměli jenom řečnit a řinčet kladivy a srpy, ale když mělo dojít na "vyhrňme si rukávy" a "do rachoty zvesela", začalo nasazení pokulhávat za údernými hesly. Všechno zlé je snad k něčemu dobré. Až si komunisté ušpiní ručičky běžnou každodenní rutinou politické práce, bublina blábolů, že "za nich bylo dobře" splaskne a oni se zařadí tam, kam komunisté ve vyspělých zemích patří - na periferii politiky.