Díky, pane prezidente

Jistě nejsem jediná, koho zpráva o Vaší smrti hluboce zasáhla. Jistě nejsem jediná, komu se při ní derou do očí slzy. Jistě nejsem jediná, koho napadne jedno slovo: díky.

Chtěla bych bez velkého patosu a nabubřelých slov vyjádřit vděčnost za to, jaký jste byl a kým jste byl, ale nevím, jestli se mi to podaří. I když jsem na Vás rozhodně nemyslela každý den a poslední léta jste se z mého života spíše vytrácel, v koutku mého srdce budete mít vždycky své místo.

Děkuji. Děkuji za Vaši odvahu říkat nahlas pravdu v době, kdy lidé ze strachu nebo s vidinou prospěchu skláněli hlavu či šplhali po zádech ostatních. Děkuji za ochotu ukázat, že svoboda má svou cenu a stojí za to něco jí obětovat - třeba i pět let života. Děkuji za neúnavnost v boji proti bezpráví.

Nebyl to boj s větrnými mlýny, i když věřím, že Vás to mnohokrát napadlo. Když nadešel čas, měl jste sílu neuhnout před odpovědností a postavil jste se do role, kterou jste možná nechtěl hrát, ale pro kterou tehdy nebylo lepšího adepta. Zhostil jste se jí, jak nejlépe jste uměl. Pomohl jste téhle zemi přejít z dusné upachtěné totality ke svobodě pokojnou cestou. Byl jste státníkem, kterého jsme potřebovali. Nově se rodící demokracii jste s umanutostí sobě vlastní neúnavně stavěl na mravních zásadách, v jejichž sílu a životaschopnost lidé už málem přestali věřit. A i když se pro ně mnozí nadchli jen dočasně, protože jim brzy začaly překážet v úprku za materiálními výdobytky živelného kapitalismu, který se tu rozpoutal, Vy jste na ně se shakespearovským bláznovstvím nepřestával poukazovat.

Vaše pověst Vás předešla po celém světě a Váš kredit otevřel nejedny dveře. Málokdo věděl, kde leží Československo, ale Vaše jméno znal kdekdo. Díky němu nás ostatní země nebraly jako zhuntovaný státeček zpoza železné opony, ale jako partnera, který má ve vyspělé Evropě svoje místo. Mnozí Vám vyčítali, že jste udělal tlustou čáru za tím, co bylo, a nezasadil se o potrestání křivd minulosti - ale Vy jste věděl, že v zemi, kde každý desátý vlastnil rudou knížku, by se spravedlnost hledala jen velmi svízelně, a že je lepší začínat novou éru smířlivě a bez nenávisti, protože problémů bude i tak až nad hlavu.

Děkuji za Vaše přesvědčení, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. I když jste pro ně byl mnohokrát kárán a vysmíván, já ho s Vámi sdílím - a nejsem jediná. Stejně jako Vy věřím v dobro v člověku - protože jsem ho na vlastní kůži zažila. I když to trvalo jen na pár měsíců, než se radost ze svobody a pocit sounáležitosti vytratily a na jejich místo nastoupila deziluze a otrávenost, mám naději, že kdyby zase šlo do tuhého, lidi zapomenou na vlastní prospěch a ukážou svou lepší tvář.

Děkuji, že jste nezahořkl, když jste se sám musel přesvědčit, že doma není nikdo prorokem. Když jste dostával hanlivé přezdívky a kdejaký hlupák se nestyděl Vás urážet. Díky, že jste až do poslední chvíle prosazoval ideály svobody, tolerance, pravdy.

Nechci Vás stavět na piedestal ani pět ódy - dělal jste chyby jako každý člověk a čas teprve ukáže, jaké místo zaujmete v dějinách naší země - ale já si až do smrti ponesu vzpomínku na Váš plachý úsměv a nemotorně zdvižené dva prsty. Díky - a pokoj Vaší duši, pane prezidente.