Ztráta pařížské katedrály by bolela nás všechny
a dívat se, jak v plamenech mizí jedna z jeho ikon, mi působilo skutečnou bolest. Jsem překladatelka z francouzštiny a nadšený frankofil, a tak bývám často v kontaktu s Francouzi a denně sleduji dění ve Francii. Díky svému povolání mám otevřené dveře do světa (mým hlavním pracovním jazykem je angličtina) a cítím se být spíš Evropankou než jen Češkou (i když naši zemi miluju a nad Prahu není). Proto ztrátu, kterou v pondělí utrpěla Paříž a Francie, beru jako svou vlastní.
Katedrála naštěstí zůstala stát, a i když jsem vyslechla s rezervou emotivní prohlášení prezidenta Macrona, že bude opravená do pěti let, věřím, že nebude trvat moc dlouho, než se do ní zase podívám.
Celý svět byl zděšený, že by mohl přijít o svou nejnavštěvovanější památku, a spousta lidí si až tváří v tvář hrozící katastrofě uvědomila, co všechno tahle krásná hromada kamení znamená pro světové dědictví i pro ně osobně.
Protože chrám Matky Boží nepatří jen Francouzům. Ano, vyrostl na místě, kde se zrodila Paříž, a pro francouzské dějiny je významným místem. Zde se křtili budoucí králové, uzavíraly se královské sňatky, které ovlivnily politiku celé Evropy, zde se korunoval Napoleon, svatořečila Johanka z Arku, zde se hrálo Te Deum na konci 2. světové války, zde se Francie loučí se svými zesnulými prezidenty.
Katedrála se stala zdrojem inspirace pro mnohá umělecká díla, z nichž to nejznámější, Hugův román o zvoníkovi Quasimodovi, teď vede žebříčky prodejů na Amazonu. Je významným katolickým svatostánkem, kam si lidé po staletí chodí pro útěchu a naději a kde jsou uloženy jedny z nejcennějších relikvií celého křesťanstva. Je srdcem Paříže i francouzského národa a jako součást evropského a světového kulturního dědictví tvoří střípek identity každého Evropana - pro nás Čechy třeba jako architektonický vzor, když Jan Lucemburský zadával přestavbu chrámu sv. Víta.
Hodnotu některých věcí si uvědomíme, až když je ztrácíme. A jako by nás bolela ztráta egyptských pyramid, kambodžských chrámů nebo Tádž Mahalu, tak ze světa přicházejí soustrastná vyjádření a lidé všech náboženství a světonázorů se sjednocují k pomoci při obnově pařížské památky. Lidé jako by se rozpomněli, jakým symbolem je křesťanská katedrála v historii, kultuře a identitě nejen Evropy, a jak takové symboly potřebujeme znovu objevit v době, která zdánlivě nemá žádné pevné hodnoty a ideály.
Katedrála Matky Boží přežila požáry, záplavy, běsnění Revoluce i dvě světové války, vzpamatuje se i z této pohromy. Dívejme se na ni ne jako na hromadu krásného kamení, která působí tak fotogenicky na Instagramu, ale jako na kamínek v mozaice života každého z nás.
Markéta Demlová
Nečekám spasitele
Končíme poslední etapu třetí přímé volby prezidenta v této zemi. Po Zemanových kampaních, o nichž jsme si mysleli, že nic hnusnějšího už přijít nemůže, jsme viděli ještě hlubší dno, které vyvrcholilo ohavnou ruskou provokací.
Markéta Demlová
Budu pejskař. Pejskař?!
Milá sestro, jak víš, nikdy jsem nechtěla psa. V dětství jsem přijala názor rodičů, že do panelákového bytu pes nepatří, a na rozdíl od tebe jsem nikdy po pejskovi netoužila natolik,
Markéta Demlová
Krize jako šance
Na Silvestra jsme si přáli, aby nám rok s hezkými dvěma dvacítkami v letopočtu přinesl jen to dobré, teď se nejspíš všichni modlíme, aby už byl konečně za námi. Rok 2020 si na nás přichystal pandemii covid-19, kterou jsme nečekali
Markéta Demlová
Běhejme bezpečně
Kamarádi běžci, obracím se v prvé řadě na vás, v druhé na všechny, kdo v dnešních dnech vyrážejí do přírody.
Markéta Demlová
Jak pracovat z domu, když nejste freelancer
Koronavirová epidemie zavírá podniky a nutí některé firmy, aby své zaměstnance poslaly pracovat z domu. Těm, kteří si s nastalou situací neví rady, přináším pár doporučení, ověřených dvacetiletou praxí překladatelky na volné noze.
Markéta Demlová
Paris, mon amour
Dnes vás zdravím z města nad Seinou, Města světel, které mě uchvátilo hned při letmém prvním setkání, zadráplo se mi pod kůži a rozhodlo, že si s ním vypěstuji vztah na celý život, i když jsem nedoufala, že ho ještě někdy uvidím.
Markéta Demlová
Sebevražda brandu v přímém přenosu
Světem českého sportu i bulváru otřásá nově vydaná kniha olympijské medailistky a mistryně světa v biatlonu Gabriely Koukalové. Sportovní hvězda první velikosti v ní velmi otevřeně líčí svůj dosavadní život a rozkrývá věci, které
Markéta Demlová
Milí Češi, váš prezident vás nemá rád
Smutno, velmi smutno mi bylo při sledování včerejší prezidentské debaty na TV Prima. Při pohledu na rozvaleného prezidenta, který si se zjevnou rozkoší užíval výbuchy rozvášněného publika a s jízlivou škodolibostí sázel jeden faul
Markéta Demlová
Babka
Kousek od pardubického gymplu stojí domov důchodců. Cestou ze školy jsem kolem něj chodila každý den. Někdy ve třeťáku se za jedním oknem v prvním patře začala objevovat taková babka. Jako z Ladova obrázku, snad i ten šátek měla.
Markéta Demlová
Křupan jsem a křupan budu
Že současný český prezident nemá vychování, na to už jsme si zvykli. Že pro sprosté slovo nejde daleko, to taky víme. Že se nezdráhá urážet své odpůrce ať už vlastními ústy, nebo prostřednictvím svého mluvčí,
Markéta Demlová
K čemu jsou holky na světě?
V posledních dnech internet zvířila prudká debata nad básničkou Jiřího Žáčka, kterou děti čtou v čítankách. Podle ní jsou holky na světě proto, aby z nich byly maminky láskyplně pečující o děti.
Markéta Demlová
Živé květy
Když teď potkávám v obchodech děti, které trochu bezradně, ale s jiskrou v oku shánějí dárky, vzpomínám, jak jsem sama kdysi postávala v Prioru a v ruce žmoulala pár desetikorun, za které jsem svým milým chtěla koupit celý svět.
Markéta Demlová
Nejste fašouni, jen máte strach. Tím ale islamistům hrajete do noty
Už dlouho s obavami sledujete, jak se do Evropy valí tisíce uprchlíků denně. Nic o nich nevíte, až na to, že jich je moc a že vyznávají islám. Náboženství, které se v posledních letech zmiňuje téměř při každém teroristickém útoku.
Markéta Demlová
Anežko Česká, oroduj
Princezno Anežko, dcero prvního českého krále, když tě před 26 lety Jan Pavel II. prohlásil v Římě za svatou, byla to velká chvíle. Říkalo se, že až budeš svatořečena, bude národu dobře. Pár dnů nato se opravdu začaly dít věci.
Markéta Demlová
Třicet stříbrných a jiné podružnosti
Milí maturanti, internetem jdou nářky, jak byly letošní maturitní písemky z češtiny náročné. Po letech, kdy jste se v potu tváře lopotili ve školních lavicích, vás čekal křest ohněm. Test však připomínal vraždění neviňátek.
Markéta Demlová
Tatínek superman a maminka... prostě maminka
"Co děláš, mami?" zeptal se mě nejmladší synek, když viděl, jak stojím na stoličce a rozebírám světlo nad zrcadlem v koupelně. "Spravuješ žárovku? Nevzpomínám si, že bych tě někdy viděl něco spravovat. To spíš taťku, ten to umí, ale tebe ne."
Markéta Demlová
Bohatého Ježíška
Tak jsme se zase dočkali. Nejšťastnější den v roce. Zábava, tanec a zpěv, ejaja, hopsasa, řekl by Ijáček. A dárky. A dobré jídlo. Cukroví. Stromeček. Svíčky. Týdny jsme sháněli, chystali, připravovali, vařili a pekli, aby ten dnešní den byl štědrý po všech stránkách. Ale opravdu po všech?
Markéta Demlová
Volební bizár ukazuje na bezradnost české politiky
Zítra začínají komunální volby, někde se volí i do Senátu. Kampaň, která k tomu probíhá, je snad nejubožejší, jakou jsme dosud viděli. Jako by padla všechna tabu, už se může vše. Slovník čtvrté cenové, zadnice vystrčené na voliče, útoky na první signální. Jakou vážnost bude mít senátorka, která se v uniformě sexuální pracovnice válí na ulicích a slibuje sex? Jeden neví, jestli se smát, nebo plakat. Prostě kríze.
Markéta Demlová
Běhám. S tyčkami.
Na svých výbězích do přírody moc lidí nepotkávám, jen tu a tam pejskaře (moc děkuji všem ohleduplným, kteří si psa přivolají k noze a počkají, dokud nepřeběhnu, nerada bych se vracela z běhu s otiskem chrupu rozverného vlkodava na lýtku). Nedávno jsem ovšem narazila na dědečka s chlapečkem na procházce. "Dědo, proč má ta paní ty tyčky?" zeptal se kluk. A než děda stihl zareagovat, odpověděl si sám: "Asi už nemůže. Asi ji bolej' nohy."
Markéta Demlová
Tohle řemeslo není pro každýho
Dnes má svátek svatý Jeroným, který přeložil bibli do latiny. Díky tomuto počinu se stal patronem překladatelů a i na jeho počest se dnes slaví Mezinárodní den překladu. Českou překladatelskou komunitou před prázdninami zahýbal článek Kristýny Mališové Tohle řemeslo není pro mladý, v němž mladá překladatelka popisuje svůj typický pracovní den. S velkou upřímností a naivitou líčí překladatelskou profesi jako mizerně placenou činnost, kterou může dělat skoro každý, kdo umí nějaký cizí jazyk. Stačí mít po ruce internet a občas si vypomoct překladačem na Googlu. Odborných znalostí netřeba, a protože konkurence je obrovská, bere se každá zakázka, která (bohudíky) přijde, bez ohledu na to, jestli mám k překladu z příslušného oboru náležité znalosti. Po dni plném namáhavé práce autorka článku uléhá s pocitem, že "tohle řemeslo není pro mladý", protože si za celý den vydělala sotva na slanou vodu a až bude muset živit rodinu, nebude si moci tento "luxus" dovolit.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 76
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7773x