Paris, mon amour

3. 10. 2018 11:01:56
Dnes vás zdravím z města nad Seinou, Města světel, které mě uchvátilo hned při letmém prvním setkání, zadráplo se mi pod kůži a rozhodlo, že si s ním vypěstuji vztah na celý život, i když jsem nedoufala, že ho ještě někdy uvidím.

Byla jsem tehdy šestnáctiletá holka, která s partou stejně vyjukaných spolužáků přijela nakouknout zpoza Železné opony do svobodného světa a myslela si, že je to poprvé a dost možná naposledy, protože cestovat z Československa kamkoli na Západ bylo téměř nemožné. Nám se poštěstilo vyjet na dva týdny díky družbě našeho gymnázia s jedním lyceem v Le Mans. Součástí pobytu byl i jednodenní výlet do Paříže.

Za den se toho v Paříži moc stihnout nedá – projížďka lodí po Seině, pěší výstup do druhého patra Eiffelovky, procházka v Tuileriích a kolem Louvru... vlastně už si ani moc nepamatuju, jak celý ten den proběhl. Ale Paříž mi okamžitě zavoněla. V naší zemi bylo všechno šedivé a oprýskané, tady byly barvy, světla – a ta vůně. Nevonělo to jen v obchodech, kde jsme obdivně a s trochou smutku koukali na všechno to zboží, o kterém se nám doma mohlo jen zdát, to město prostě vonělo celé – jarním dnem, svými nepřebernými lákadly, pulzující atmosférou, francouzským šarmem. A nesmělými sny jedné mladé holky, která do tohohle světa nepatřila.

Večer jsme dostali rozchod na Montmartru. Po náročném dni se mi už nechtělo courat se spletitými uličkami a bloumat po krámcích (naše kapesné bylo beztak dost omezené), a tak jsme si s kamarádem sedli na schody před bazilikou. Stmívalo se a Paříž se mi položila k nohám. Prostírala se přede mnou, celá zářivá ve své kráse, pyšně předvádějíc své největší skvosty jak diamanty v královské koruně, a šeptala mi: mám tě, už jsi navždycky moje, nikdy tě nepustím. Na schodech stáli dva japonští kluci s kytarami a hráli písničky Beatles, které mě učil táta. Silný okamžik, který se nedá zapomenout.

Dva roky nato se otevřely hranice a já jsem se od té doby vrátila do Paříže mockrát. Často po ní zatoužím a čas od času se do ní vydám, abych se jí připomněla. Je pokaždé stejná a pokaždé jiná a ještě nikdy mě nezklamala. Jen už mi nevoní – i moje země už je zase barevná, blýskavá a voňavá, tyhle rozdíly se setřely.

Když jsem před dvěma lety pozorovala svou dceru, jak stojí na Eiffelovce se zamyšleným pohledem upřeným do dálky, pochopila jsem, že Paříž polapila další duši. A tak jsem tu s ní znovu – je to dárek k jejím patnáctinám. Je zvyklá cestovat a neumí si představit, že by jí v tom někdo chtěl bránit. Napíše si svůj vlastní příběh o Paříži a já jsem ráda, že jsem jí tohle úžasné město mohla ukázat.

Autor: Markéta Demlová | středa 3.10.2018 11:01 | karma článku: 12.04 | přečteno: 374x

Další články blogera

Markéta Demlová

Sebevražda brandu v přímém přenosu

Světem českého sportu i bulváru otřásá nově vydaná kniha olympijské medailistky a mistryně světa v biatlonu Gabriely Koukalové. Sportovní hvězda první velikosti v ní velmi otevřeně líčí svůj dosavadní život a rozkrývá věci, které

18.4.2018 v 13:14 | Karma článku: 42.89 | Přečteno: 15186 | Diskuse

Markéta Demlová

Milí Češi, váš prezident vás nemá rád

Smutno, velmi smutno mi bylo při sledování včerejší prezidentské debaty na TV Prima. Při pohledu na rozvaleného prezidenta, který si se zjevnou rozkoší užíval výbuchy rozvášněného publika a s jízlivou škodolibostí sázel jeden faul

24.1.2018 v 12:13 | Karma článku: 41.49 | Přečteno: 5113 | Diskuse

Markéta Demlová

Babka

Kousek od pardubického gymplu stojí domov důchodců. Cestou ze školy jsem kolem něj chodila každý den. Někdy ve třeťáku se za jedním oknem v prvním patře začala objevovat taková babka. Jako z Ladova obrázku, snad i ten šátek měla.

13.11.2017 v 11:51 | Karma článku: 35.74 | Přečteno: 2004 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jana Schlitzová

Točník

Jsem pod hradem Točník. U jezírka mám divný pocit, že je tu někdo se mnou. A taky že ano, pod mostem, naštěstí za branou v zrekonstruovaném medvědíně, na mě mžourá asi právě probuzený medvěd a za ním ještě jeden ...

22.2.2019 v 17:36 | Karma článku: 12.53 | Přečteno: 242 | Diskuse

Zuzana Palečková

Gabon 18 - Adieu

Ani se mi ten perex nechce psát. Taky o čem? Jak je to smutné, když se loučí matka s dcerou a babička s vnuky a nevědí, kdy se zase uvidí? A otec je na tom stejně? A já, kdy se tam vrátím já?

22.2.2019 v 4:47 | Karma článku: 13.39 | Přečteno: 328 | Diskuse

Jan Tomášek

Neuskutečněná cesta do Arménie

Arménie byla jedinou zemí, kterou se mi při návštěvě Kavkazu v druhé půlce 80tých let nepodařilo navštívit – i když z mého pohledu se jedná o zemi pravděpodobně nejzajímavější.

22.2.2019 v 2:57 | Karma článku: 6.46 | Přečteno: 238 | Diskuse

Martina Moudrá

Boudy nad Passo Monte Croce (Dolomity)

Pro pěší i cyklisty: mapy, fotky a popis cesty hustým lesem i mokřadem a pastvinou v průsmyku Monte Croce, rozkládajícím se v těsné blízkosti rakousko-italské hranice, mezi masivy Karnische Alpen a Dolomiti di Sesto.

20.2.2019 v 19:55 | Karma článku: 21.94 | Přečteno: 534 | Diskuse

Mirek Matyáš

Tesla se už nediví ...

... pokračování článku o tom, jak se jezdí s elektromobilem po USA - jsem sice slíbil na druhý den, ale trošku jsem nepočítal s časovým posunem. Když my spíme, tak v Oregonu mají den a když my máme den, tak spí zase oni ...

19.2.2019 v 23:59 | Karma článku: 17.85 | Přečteno: 992 | Diskuse
Počet článků 70 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8370

Jako překladatelka denně převádím myšlenky jiných lidí, tak mám občas chuť napsat něco sama. Snad vás moje slova pobaví, dojmou nebo přivedou k zamyšlení.

Najdete na iDNES.cz