K čemu jsou holky na světě?

17. 01. 2017 7:42:20
V posledních dnech internet zvířila prudká debata nad básničkou Jiřího Žáčka, kterou děti čtou v čítankách. Podle ní jsou holky na světě proto, aby z nich byly maminky láskyplně pečující o děti.

Naproti tomu páni kluci jsou tu od toho, aby svět byl veselý a točil se vpřed.

Mám tři syny (ve věku 23, 21 a 11 let) a třináctiletou dceru. Když byli ti první dva malí, fascinovaně jsem objevovala svět klučičího uvažování a prožívání, který mi byl do té doby neznámý - mám "jen" mladší sestru. S čerstvou státnicí z psychologie a pedagogiky pro učitele jsem se snažila aplikovat na synky získané poznatky tak, abych jejich dušičkám a mozečkům umožnila co nejharmoničtější rozvoj. Učila jsem je, že i kluk může plakat, když ho něco bolí, a že jsou na světě i jiné hry než na vojáky nebo četníky. Chtěla jsem, aby měli jistotu, že můžou být tím, kým sami chtějí, že mají svůj život ve svých rukou a je jen na nich, jak s ním naloží. A výchova se mi asi povedla - ten nejstarší se po roce na právech rozhodl, že tohle není škola pro něj, a přestoupil na jinou, aby se stal - vojákem.

Dcerka přišla do domácnosti plné báječných klučičích hraček, sportovních potřeb a stavebnic. Ale od začátku ji bavili plyšáci a panenky - hodně panenek. Když jí bylo asi pět, jednou jsem jí vytkla, že by si je měla líp uklízet, a ona namítla rozhořčeně: "Můžeš mi říct, jak to má maminka, která má asi milión dětí a žádnýho manžela, sama zvládnout?"

Svého o dva roky mladšího bratra zapojila do všech svých her - a on ji bez řečí následoval, ochotně plnil všechny role, které mu svěřila, dokonce si k jedněm Vánocům přál vlastní kočárek s miminkem, aby jí byl platnějším spoluhráčem. Jakmile mu dala chvíli pohov, vrátil se do svého světa stíhaček z Lega, akčních hrdinů, Hvězdných válek a vzrušujících sportovních zápasů.

A rozdíl je mezi nimi samozřejmě dodnes - ona má ráda romantické knížky, vonné svíčky a selfíčka s kamarádkami, on žije sportem a dobrodružstvími virtuálního světa. Ona má v sešitech úhledné zápisy barevně podtrhané, on je schopný namastit úkol vleže na koberci, jen aby už mohl jít střílet na bránu. Ona tráví rána před otevřenou skříní, kde absolutně není co na sebe, on popadne první triko a ani si nevšimne, že je naruby a špinavé. Ona je holka, on je kluk.

Když se děti narodily, od začátku dovedly rozeznávat. Věděly, že máma je vůně, jídlo, měkký dotyk. Táta zase pevná náruč, legrace a houpající kolena. Že jsme rovnocenní, ale ne stejní. Dodnes chodí za mnou, když mají hlad, potřebují něco obstarat nebo si chtějí popovídat, a za tatínkem, když potřebují s něčím pomoct, chtějí něco spravit nebo shání spoluhráče.

Nevěřím, že nám tohle opovrhované a vysmívané "tradiční" rozdělení rolí bylo vnuceno genderovými stereotypy. Jako muži a ženy jsme si rovni před zákonem a musíme být rovnoprávní, ale nikdy nebudeme stejní. Většina holčiček bude na písku dělat bábovičky a většina kluků bude tím pískem házet nebo z něj stavět hrady a hloubit v něm tunely. Holčičky si budou dál v poklidu hrát na rodinu a budou mezi sebou mít jasně strukturované vztahy, kluci vezmou do hry každého a jejich hry budou plné napětí a akce. Protože to prostě máme v genech. Protože se naši předkové po tisíce let dělili na ty, kdo loví a válčí, a na ty, kdo vytvářejí domov a starají se o děti.

Mám ráda svou práci, čas trávený s přáteli, mám různé koníčky a spoustu plánů do budoucna, ale to, že jsem maminka, považuji za svou téměř nejdůležitější životní roli - důležitější je jen ta, v níž s tátou svých dětí udržuji vztah, na kterém jsme naši rodinu založili.

Rovnost žen a mužů je samozřejmá a nezbytná - ale neznamená to, že budeme stejní nebo zaměnitelní. Když se zeptáte žen, co pro ně bylo v životě nejdůležitější, v drtivé většině odpoví, že to byly děti. Holky mají stejné právo točit světem jako kluci, ale nechte je, ať to dělají po svém - většinou totiž nepotřebují svírat tu kliku. Řídí svět už jen tím, že do něj posílají svoje děti, kterým odmalička věnovaly svůj čas, energii a lásku. Protože ať si říká kdo chce co chce - ze všech vztahů na světě nás nejvíc formuje ten s maminkou. A dokud to tak zůstane, bude náš svět v pořádku.

Autor: Markéta Demlová | úterý 17.1.2017 7:42 | karma článku: 48.81 | přečteno: 23112x

Další články blogera

Markéta Demlová

Paris, mon amour

Dnes vás zdravím z města nad Seinou, Města světel, které mě uchvátilo hned při letmém prvním setkání, zadráplo se mi pod kůži a rozhodlo, že si s ním vypěstuji vztah na celý život, i když jsem nedoufala, že ho ještě někdy uvidím.

3.10.2018 v 11:01 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 374 | Diskuse

Markéta Demlová

Sebevražda brandu v přímém přenosu

Světem českého sportu i bulváru otřásá nově vydaná kniha olympijské medailistky a mistryně světa v biatlonu Gabriely Koukalové. Sportovní hvězda první velikosti v ní velmi otevřeně líčí svůj dosavadní život a rozkrývá věci, které

18.4.2018 v 13:14 | Karma článku: 42.89 | Přečteno: 15186 | Diskuse

Markéta Demlová

Milí Češi, váš prezident vás nemá rád

Smutno, velmi smutno mi bylo při sledování včerejší prezidentské debaty na TV Prima. Při pohledu na rozvaleného prezidenta, který si se zjevnou rozkoší užíval výbuchy rozvášněného publika a s jízlivou škodolibostí sázel jeden faul

24.1.2018 v 12:13 | Karma článku: 41.49 | Přečteno: 5113 | Diskuse

Markéta Demlová

Babka

Kousek od pardubického gymplu stojí domov důchodců. Cestou ze školy jsem kolem něj chodila každý den. Někdy ve třeťáku se za jedním oknem v prvním patře začala objevovat taková babka. Jako z Ladova obrázku, snad i ten šátek měla.

13.11.2017 v 11:51 | Karma článku: 35.74 | Přečteno: 2004 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jitka Štanclová

Kterak redaktorky testovaly vibrátory

Co to vidí oči mé, stářím už znavené. Tohle to jsou aspoň zprávy potřebné! To se hned člověk probere ze zimního spánku.

22.2.2019 v 19:03 | Karma článku: 19.93 | Přečteno: 664 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog XXXXXXXXII.

Liška v knížce o Malém princi hovořila o odpovědnosti vůči těm, které jsme k sobě připoutali. Měla pravdu, ať se to týká lidí, věcí nebo koček...

22.2.2019 v 13:04 | Karma článku: 11.91 | Přečteno: 178 | Diskuse

Zuzana Taucová

Tenkrát poprvé sama

Minule se mne v hotelu ptali, zda chci příště už být sama. No jasně že jo! Třikrát jsem očumovala, teda nejen, stlala jsem, hajzly myla, je na čase osamostatnit se. Takže říkám jo! Když to nepůjde, budu brečet a volat o pomoc.

22.2.2019 v 11:34 | Karma článku: 14.85 | Přečteno: 528 | Diskuse

Edna Nová

Královna matka

Hloupých, senzacechtivých vtipů o tchýních bylo dost! Ráda bych představila Královnu matku, matku mého muže. Královna matka je pojem, který dokonale vyjadřuje její obětavost a nesnesitelnost. Rub a líc, miluji ji a nenávidím.

22.2.2019 v 7:19 | Karma článku: 27.44 | Přečteno: 1168 | Diskuse

Ivana Lance

"Může být známkování žáků pro někoho stresující?"

zeptal se Lumír Vitka ve svém blogu, a tak mě napadlo napsat něco o třídní schůzce v Americe. Samozřejmě, nejsem expert na školy v Americe, ale mám pouze zkušenost se školou, kam chodí moje devítiletá vnučka do třetí třídy.

21.2.2019 v 15:42 | Karma článku: 21.06 | Přečteno: 992 | Diskuse
Počet článků 70 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8370

Jako překladatelka denně převádím myšlenky jiných lidí, tak mám občas chuť napsat něco sama. Snad vás moje slova pobaví, dojmou nebo přivedou k zamyšlení.

Najdete na iDNES.cz