Živé květy

17. 12. 2015 10:05:14
Když teď potkávám v obchodech děti, které trochu bezradně, ale s jiskrou v oku shánějí dárky, vzpomínám, jak jsem sama kdysi postávala v Prioru a v ruce žmoulala pár desetikorun, za které jsem svým milým chtěla koupit celý svět.

Bylo mi asi osm a domů jsem si nadšeně odnášela malý zázrak: skleněnou lahvičku se šroubovacím uzávěrem, která obsahovala růžovou vodičku a v ní - skutečný růžový kvítek! Lahvička nesla magický název Živé květy a pamětníci si jistě dobře vzpomínají, jak tahle voňavka socialistické provenience páchla. V obchodě měli ještě zelenou s konvalinkami a modrou s karafiátem, ale já jsem vybrala něžnou růžovou, která nejlíp vystihovala hloubku mého vztahu k mamince.

Maminka měla pod stromečkem z mého dárku nevýslovnou radost. Její široký úsměv a dojetím zamžené oči si pamatuju dodnes. Ostatně přijímat příšerné dárky uměla vždycky s grácií. Vzpomínám, jak jednou od babičky dostala hnědý domácí oblek s lístečky, který možná v popisku národního podniku Textilana nesl název "Podzimní píseň", ale střihem a provedením připomínal spíš mundúry sibiřských pracovních táborů. Vydechla úžasem, to jsme slyšeli všichni (přiznávám, že zpětně bych to považovala spíš za zděšené heknutí), a její slova "Ty víš, jak mě potěšit" babičku jistě zahřála u srdce. Stejně tak sadu bílých bavlněných kalhotek, které byly ve skutečnosti pánské slipy vpředu s vyšitým zajíčkem Playboy, bez mrknutí oka přivítala: "To jsem přesně potřebovala!"

Mě zase po Vánocích hřálo u srdce, když jsem viděla, jak voňavka z lahvičky Živých květů mizí - neklamná známka toho, že ji maminka opravdu používá. Koupelna po jejím odchodu do práce celá voněla. Až po letech našla odvahu mi přiznat, že vždycky velkoryse pokropila umyvadlo, ale stříkat to na sebe bylo příliš hardcore i na ni.

Před pár dny se mě dvanáctiletá dcera zeptala: "Mami, kolik musí stát parfém, aby byl dobrej?" Jsem dáma, která si potrpí na kvalitu, a tak jsem jí ochotně dala přednášku o tom, že do kvalitního parfému musí přijít kvalitní ingredience, které jsou velmi drahé, a tudíž kupovat voňavky z drogérie nemá smysl, protože jsou to laciné syntetické náhražky, které buď hned vyvoní, nebo po chvíli smrdí jak mejdlíčko na záchod, a připomněla jí prázdniny ve Francii a jak to krásně vonělo v parfumeriích v Grasse.

Po chvíli se ke mně přitočila a se ztrápeným výrazem mi povídá: "Mám pro tebe dárek, ale asi se ti nebude líbit..."

Jsem chytrá jako rádio, ale někdy bych si za to nejradši nafackovala.

A tak až mě potkáte po Vánocích a budete mít dojem, že místo Shalimaru cítíte mejdlíčko na záchod, nemylte se: pořád jsem dáma, která si potrpí na kvalitu. Ale být dobrou mámou je pro mě ještě mnohem víc.

Autor: Markéta Demlová | čtvrtek 17.12.2015 10:05 | karma článku: 29.96 | přečteno: 1540x

Další články blogera

Markéta Demlová

Paris, mon amour

Dnes vás zdravím z města nad Seinou, Města světel, které mě uchvátilo hned při letmém prvním setkání, zadráplo se mi pod kůži a rozhodlo, že si s ním vypěstuji vztah na celý život, i když jsem nedoufala, že ho ještě někdy uvidím.

3.10.2018 v 11:01 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 374 | Diskuse

Markéta Demlová

Sebevražda brandu v přímém přenosu

Světem českého sportu i bulváru otřásá nově vydaná kniha olympijské medailistky a mistryně světa v biatlonu Gabriely Koukalové. Sportovní hvězda první velikosti v ní velmi otevřeně líčí svůj dosavadní život a rozkrývá věci, které

18.4.2018 v 13:14 | Karma článku: 42.89 | Přečteno: 15186 | Diskuse

Markéta Demlová

Milí Češi, váš prezident vás nemá rád

Smutno, velmi smutno mi bylo při sledování včerejší prezidentské debaty na TV Prima. Při pohledu na rozvaleného prezidenta, který si se zjevnou rozkoší užíval výbuchy rozvášněného publika a s jízlivou škodolibostí sázel jeden faul

24.1.2018 v 12:13 | Karma článku: 41.49 | Přečteno: 5113 | Diskuse

Markéta Demlová

Babka

Kousek od pardubického gymplu stojí domov důchodců. Cestou ze školy jsem kolem něj chodila každý den. Někdy ve třeťáku se za jedním oknem v prvním patře začala objevovat taková babka. Jako z Ladova obrázku, snad i ten šátek měla.

13.11.2017 v 11:51 | Karma článku: 35.74 | Přečteno: 2004 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuše Palková

Claudio Magris

Jméno tohoto italského spisovatele je dnes už známo mnoha českým čtenářům díky tomu, že některé jeho knížky byly konečně přeloženy i do češtiny, ale v době kdy jsem o něm psala diplomovou práci, byl znám jenom nám italštinářům.

22.2.2019 v 21:33 | Karma článku: 9.85 | Přečteno: 393 | Diskuse

Martina Studzinská

Lidi, mluvme spolu

Znáte to. Máte fajn kamaráda a jednoho dne to přijde jako blesk z čistého nebe. Zabrousíte na ožehavé téma. Nejčastěji v tom bývá politika. Nebo globální oteplování či migranti.A je tady společné tabu.

22.2.2019 v 15:27 | Karma článku: 9.48 | Přečteno: 260 | Diskuse

David Dvořák

Česká pošta – sice nedoručujeme, zato zdražujeme ...

Management ČP bez náhrady propustit se zákazem práce ve státních firmách, řadové pracovníky losem rozdělit mezi fungující konkurenci.

22.2.2019 v 13:45 | Karma článku: 38.68 | Přečteno: 1345 | Diskuse

Pavel Hruban

Hráli jsme vám a vy jste netancovali

"Hráli jsme vám a vy jste netancovali, naříkali jsme a vy jste nelomili rukama." Takto charakterizuje Kristus chování svých posluchačů. Nechováme se stejně? Jeho slova jsou varováním i pro nás.

22.2.2019 v 12:12 | Karma článku: 9.46 | Přečteno: 368 | Diskuse

Libuše Palková

Biafra a my

Nevím kolik z vás tuší kde je Biafra a co to vlastně je. Stručně řečeno, Republika Biafra byl státní útvar existující v letech 1967 -1970 na jihovýchodě Nigérie potlačený federálními jednotkami. A jaké to má spojení s námi Čechy?

22.2.2019 v 11:02 | Karma článku: 14.64 | Přečteno: 960 |
Počet článků 70 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8370

Jako překladatelka denně převádím myšlenky jiných lidí, tak mám občas chuť napsat něco sama. Snad vás moje slova pobaví, dojmou nebo přivedou k zamyšlení.

Najdete na iDNES.cz