Milí maturanti, internetem jdou nářky, jak byly letošní maturitní písemky z češtiny náročné. Po letech, kdy jste se v potu tváře lopotili ve školních lavicích, vás čekal křest ohněm. Test však připomínal vraždění neviňátek.
?Tak záludné otázky, a navíc ten Jidáš. Zase zradil, ale tentokrát vyšel naprázdno, ani těch třicet stříbrných za to nedostal. To by si jeden hodil mašli.
Na zadání testu z češtiny jste nejspíš koukali jak nevěřící Tomášové: Iškariotský, co to jako je? Zpětně argumentujete: nejsem věřící, bibli nečtu, tak proč to mám sakra vědět?
Proč? Protože křesťanství je jeden z hlavních pilířů naší civilizace a alespoň povšechná znalost Bible je nutná pro obecný rozhled a pochopení naší kultury. Protože na reálie z Bible narážíte dnes a denně, i když si to vůbec neuvědomujete - v literatuře, výtvarném umění, politice a ekonomii i v běžné mluvě. Protože každý vzdělaný Evropan by měl znát své kořeny - zvlášť v době, kdy se mnozí bojí pronikání islámského vlivu. Těžko budou hájit evropskou kulturu lidé, kteří ji vlastně neznají. I náš benjamínek, který chodí teprve do třetí třídy, by si s Jidášem věděl rady.
Až se za pár dní ocitnete v jámě lvové - před maturitní komisí, které se někteří možná bojíte jako čert kříže, budete doufat, že vás osvítí duch svatý a vy prokážete, že vaše znalosti nestojí na základech z písku. Pak se teprve uvidí, jestli slova vašich učitelů padala na úrodnou půdu. Jestli vydáte ovoce, nebo se ukáže, že jste svoje hřivny zakopali a zbude vám jen pláč a skřípění zubů. On je totiž s vámi často kříž. Nejeden učitel má pocit, že od katedry hází perly sviním, když jeho žáci místo ideálu vzdělanosti uctívají zlaté tele konzumní zábavy, a než aby ve volném čase louskali povinnou četbu, těší se, jak se o víkendu zpijí pod obraz nebo budou na internetu sjíždět obrázky děvčat v rouše Evině.
Ale ať hodí kamenem, kdo odolal všem pokušením shodit jařmo studijních povinností a říct si: Šmarjájózef, však ono se to nezblázní. Jen musíte doufat, milí maturanti, že vaše češtinářka nevyznává zásadu oko za oko, zub za zub, a že se vám u ústních nerozhodne oplatit chvíle, kdy se z vaší třídy potácela jako lazar a doufala, že jí nějaký milosrdný samaritán pofouká rány, které jí na duši i sebevědomí způsobily vaše neznalosti a neochota sát poznatky jako houba ocet. Nechci být falešným prorokem, ale mnoho učitelů jistě napadne: myju si nad nimi ruce, já jsem se snažil/a, ale i kdybych hory přenášel/a, s nimi nic nepohne. Spíš projde velbloud uchem jehly, než tihle ignoranti u maturit, tak ať se připraví na parádní jobovku!
Nejen chlebem živ je člověk a četba je alfou i omegou vzdělanosti. Ti z vás, kteří v mém textu najdou všech 37 (snad jsem se nepřepočítala, matematika nikdy nebyla moje silná stránka) biblických narážek, už mají svou odměnu, a při vás ostatních ať stojí všichni svatí. Všem vám držím palce a pamatujte, co říkal Julius Fučík: Lidé, čtěte!
