- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Ono je těžké vymyslet (a zaplatit!) dobrou kampaň, je těžké přijít s hesly, která by měla hlavu a patu. A tak jsou ulice plné prázdných slov a nicneříkajících slibů. Prostě to nějak uděláme. Bude líp, my si na to posvítíme, uděláme pořádek, bla bla bla ad nauseam.
Kde chtějí být kandidáti konkrétnější, vytasí se s konečným řešením. Prostě je vyženeme. Bezďáky z ulic, feťáky od (do?) škol, nepřizpůsobivé asi do koncentráků. Jako kdyby problémy bezdomovectví, drog, nezaměstnanosti a sociálního vyloučení měly jednoduché a hlavně okamžité řešení. Nemají. Nikde na světě.
Jsme v situaci, do které jsme se dostali vlastní vinou. Politiku považujeme za zdiskreditovanou hru kmotrů, v kurzu je nepolitika. A tak dáváme prostor nejrůznějším uskupením bůhvíjak poslepovaným, která spojuje osoba lídra a neurčitý pocit nespokojenosti a naštvanosti na všechno, nebo skupinám lidí, kteří kromě zájmu o danou obec nemají společného vůbec nic, natož pak koncepci nebo program. Nejsou členy politické strany, nemuseli svou pozici obhajovat v základních organizacích a na stranických konferencích, k nominaci jim stačí ochota jít do toho a potřeba naplnit kandidátku.
I politické strany zaujmou víc svými předvolebními trapasy než komunálním programem. Některé jako by zapomněly, že si voliči pamatují, jak radnicím vládly v uplynulých letech, a slibují řešení problémů, s kterými samy nedokázaly pohnout.
Jenže jednoduchá řešení od stolu neexistují. A pokud má někdo pocit, že existují, rychle zjistí, že nefungují. Lidská společnost je složitý mechanismus, jehož chod ovlivňuje mnoho faktorů. Všichni víme, jak těžké je řídit vlastní rodinu - udržet v ní dobré vztahy, zajistit její ekonomickou soběstačnost, ochránit ji před útoky zvenčí... řídit obec nebo stát je mnohem těžší, nežijeme ve vzduchoprázdnu, jsme součástí určitých struktur - politických, hospodářských, zeměpisných. Spoustu věcí nedokážeme ovlivnit, mnoho podmínek je daných a konsenzus se hledá velmi těžko, protože každý má jinou představu o tom, co je dobré a potřebné. A když do hry vstoupí lidské sobectví a chamtivost, stává se ze služby veřejnosti boj o moc a všechny předvolební sliby berou za své.
Česká společnost pořád čeká na spasitele. Na někoho, kdo všechno zvládne, vyřeší, napraví. Kdo shora zajistí blahobyt, dá lidem práci, vymýtí korupci a nepravosti. Kdo vyčistí ulice, vyřeší kalamitní dopravní situace, potlačí kriminalitu, naplní kasu státní i obecní. Politika je přece svinstvo, tak si s ní nikdo nechce špinit ruce. Na ty, kdo to přece jen zkusí, se pohlíží jako na kariéristy a vyžírky, kteří si chtějí nakrást.
Takové společnosti těžko nabídnout smysluplný program. Plácáme se ve všeobecné skepsi a marnosti z pocitu, že stejně nezmůžeme nic. Ani politické strany nevědí, jak z toho ven a bezradně tápou při hledání způsobů, jak a čím voliče oslovit. Proto k nám z billboardů nepromlouvají jasné vize, jen obecné fráze nebo nereálné sliby. Proto v diskusích nezaznívají přesvědčivé argumenty.
Ale už Neruda říkal, že bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů. Když na sebe vezmeme odpovědnost za vlastní život a místo, kde ten život vedeme, když pochopíme, že jediný způsob, jak něco zlepšit, je sami se pokusit o změnu, když se i ve veřejném životě budeme k ostatním chovat tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám, pak se česká politika vymotá ze slepé uličky a nabere směr k lepší a spravedlivější správě věcí veřejných.
A nám ubyde důvodů k nespokojenosti a možná budeme ušetřeni alespoň některých bizarních kampaní a hesel. A protože zatím nikdo nevymyslel lepší způsob, jak s tím začít, než vyjádřit svůj odpovědný postoj hlasováním ve volbách, ať si každý, komu záleží na tom, kde žije, vybere ty, s jejichž názory nejvíc souzní, a vhodí jim o víkendu svůj hlas.
Další články autora |