Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Páni kluci

4. 04. 2014 8:17:14
Mám kamaráda, který vymámí z jalové krávy tele, a ona mu za to ještě poděkuje. Navíc srší nápady (kamarád, ne kráva) a oplývá energií k jejich uskutečňování, což nám, jeho přátelům, přináší mnohé výhody. Díky Lubošově elánu totiž jezdíme na zimní i letní olympiády (už jste zkoušeli běžet v červnu biatlon?), účastníme se fotbalového turnaje pro celou rodinu, zatančíme si na plese s bohatou tombolou... Od nápadu k realizaci nemá Luboš nikdy daleko, a vzhledem k tomu, že není žádný troškař, tak nikoho nepřekvapí, že z jednoho přátelského hokejového utkání vznikla celá hokejová liga.
 KAHL.cz

Začalo to tím, že si pár chlapů chtělo zahrát hokej. A protože to bylo fajn, usoudili, že by nebylo na škodu si to zopakovat. A jak už jsem řekla, Luboš je mužem činu, takže z náhodně sebrané party byl najednou tým, pak druhý, až vznikla celá liga, která má - prozatím - týmů šest. Jmenuje se Křesťanská amatérská hokejová liga, tedy KAHL (podobnost s jistou zkratkou je čistě náhodná), protože sdružuje týmy vzniklé převážně kolem katolických farností několika východočeských měst. Letos má za sebou už třetí sezónu. Kdo by měl zájem o bližší informace, najde je zde.

Můj muž má zejména pro Lubošovy sportovní plány vždy mimořádné pochopení, a tak jsem před třemi lety se směsicí úžasu a pobavení sledovala, jak se mi doma rodí hokejista. Najednou byly hokejky v garáži, brusle v kotelně, v předsíni jsem občas zakopla o obrovskou tašku, po koupelně byly rozvěšené přemáchnuté součásti výstroje... Muž začal jednou týdně po večeři mizet z domu a vracel se po půlnoci, utahaný, ale se spokojeným úsměvem.

Nenaplněné dětské sny, které se chlap snaží dohnat, dokud mu to ještě síly dovolí, říkala jsem si shovívavě. Co by ne, však kdo si hraje, nezlobí, a je to lepší, než kdyby ležel u televize. Hlavně když po mně nechce, abych mu prala dres a jezdila na zápasy přestrojená za nadšenou fanynku.

Jako rodilá Pardubačka jsem sice příznivkyní hokeje od mala, večeře z dětství mám spojené se znělkou pořadu S mikrofonem za hokejem a když se Tesla (jak se pro mě pardubický mančaft nikdy nepřestane jmenovat, bez ohledu na to, že střídá názvy jako ponožky) dostane do play-off, poctivě sleduju skoro každý zápas, ale vždycky jen u televize, nikdy jsem neměla potřebu jít poskakovat do kotle. Takže chodit se dívat, jak hraje parta amatérů, kteří padají na bruslích a často mají problém dojet puk? Děkuju pěkně, ale i po dvacetiletém manželství si ještě chci zachovat nějaké iluze o princi na bílém koni, tak mi je neberte.

Jenže jak už jsem psala v úvodu, kamarád Luboš není troškař, a proto Piksla (tak se jmenuje náš tým, ale po původu názvu se neptejte) zahajovala letošní ročník ligy ve velkém stylu - na hlavním ledu v pardubické ČEZ aréně, se všemi světelnými a hudebními efekty extraligových profíků. Abych manželovi (který je kapitánem týmu, to jsem zapomněla zmínit) a hlavně osmiletému synovi udělala radost, našla jsem doma nějaká rámusítka a vydala se s kamarádkami a manželkami ostatních hokejistů fandit. Pravda, náš kotel - spíš kotlík - se naprosto nemohl srovnávat s tím, který otřásá halou při zápase extraligy, ale fandilo se v něm s nemenším nasazením. Díky efektům byla atmosféra opravdu strhující a chlapi na ledě hráli jako o život. A já jsem s úžasem zjistila, že se na to jejich hraní dá koukat, a docela dobře.

Můj manžel tehdy v euforii z vyhraného zápasu prohlásil, že na konci sezóny bude pohár pro vítěze stát u nás v obýváku. Pobaveně jsem opáčila, že na to si ráda počkám, a pustila to z hlavy. Jenže jak postupovala sezóna, naděje pořád existovala a já jsem se tu a tam přistihla při myšlence, že by to bylo vážně pěkné, kdyby jim to vyšlo. Když pak Piksla - s notnou dávkou štěstí - vyhrála semifinále, zavládla u nás doma docela vzrušená nálada. Nejmladší syn chodil každý den spát s větou, že už se nemůže dočkat, až se pojedeme podívat na finále, protože přece musíme vyhrát, když jsme Poličku (finálového soupeře) hned na začátku sezóny porazili... Jenže pak přišla zpráva, že má brankář zraněnou nohu a s největší pravděpodobností nebude moci nastoupit. Asi je vám jasné, že brankář amatérského týmu je jedničkou, dvojkou i trojkou zároveň, takže ho může zastoupit maximálně nějaký obránce - jenže i těch bývá poskrovnu. Snažili jsme se tedy synka připravit na to, že se vítězství taky nemusí dočkat, ale že i druhé místo je krásné...

Na finále do Poličky jsme se vypravili celá rodina. Dorazily i rodiny ostatních hráčů, kamarádi s dětmi i bez, i pár rodičů tam bylo. Pomalovaní klubovými barvami jsme překřikovali drobotinu, která fandila celou duší, a přáli si vítězství. Náš tým (i s brankářem, který udělal všechno pro to, aby mohl nastoupit) sice hned v první minutě dostal gól a za chvíli druhý, ale ve strhující třetí třetině se mu povedlo vyrovnat a třináct vteřin před koncem otočit zápas, takže nakonec to opravdu byli kluci z Piksly, kdo zvedl pohár nad hlavu.

V našem táboře samozřejmě zavládla obrovská radost. Jsme mistři, a to je stejně skvělý pocit, ať se jedná o mistrovství světa, nebo o amatérskou soutěž pro pár nadšenců. Když jsem pozorovala ty táty od rodin, kteří se rozjaření a rozesmátí na ledě plácali po ramenou a fotili se s dětmi (pro které se stali opravdovými hrdiny), viděla jsem, jak si v každém z nich podává ruku ten kluk, který kdysi proháněl puk po rybníce a představoval si, že je Holeček nebo Martinec, s chlapem, který dal do hry všechno, co měl, i tu poslední kapku sil, jen aby tomu klukovi z rybníka splnil sen o velkém vítězství. Protože i sebetvrdší chlap má v sobě kousek dětské duše, která se občas prodere na povrch. A je dobře, když my ženy můžeme být v tu chvíli u toho.

Nakonec nám tedy pohár opravdu stál v obýváku, Kubík šel do školy s tatínkovou medailí na krku a dostal jedničku za vyprávění o finálovém zápase a já jsem ráda, že mi pár měsíců v koupelně nebude odkapávat žádný hokejový dres. Ale až na podzim začne další ročník KAHL, půjdu si s radostí zafandit.

A jestli chcete kouknout, jaké to bylo, tak můžete tady a tady.

Autor: Markéta Demlová | pátek 4.4.2014 8:17 | karma článku: 15.09 | přečteno: 809x

Další články blogera

Markéta Demlová

Křupan jsem a křupan budu

Že současný český prezident nemá vychování, na to už jsme si zvykli. Že pro sprosté slovo nejde daleko, to taky víme. Že se nezdráhá urážet své odpůrce ať už vlastními ústy, nebo prostřednictvím svého mluvčí,

25.6.2017 v 14:46 | Karma článku: 33.51 | Přečteno: 1577 | Diskuse

Markéta Demlová

K čemu jsou holky na světě?

V posledních dnech internet zvířila prudká debata nad básničkou Jiřího Žáčka, kterou děti čtou v čítankách. Podle ní jsou holky na světě proto, aby z nich byly maminky láskyplně pečující o děti.

17.1.2017 v 7:42 | Karma článku: 48.81 | Přečteno: 22839 | Diskuse

Markéta Demlová

Živé květy

Když teď potkávám v obchodech děti, které trochu bezradně, ale s jiskrou v oku shánějí dárky, vzpomínám, jak jsem sama kdysi postávala v Prioru a v ruce žmoulala pár desetikorun, za které jsem svým milým chtěla koupit celý svět.

17.12.2015 v 10:05 | Karma článku: 29.21 | Přečteno: 1391 | Diskuse

Markéta Demlová

Nejste fašouni, jen máte strach. Tím ale islamistům hrajete do noty

Už dlouho s obavami sledujete, jak se do Evropy valí tisíce uprchlíků denně. Nic o nich nevíte, až na to, že jich je moc a že vyznávají islám. Náboženství, které se v posledních letech zmiňuje téměř při každém teroristickém útoku.

20.11.2015 v 8:30 | Karma článku: 27.92 | Přečteno: 3748 | Diskuse

Další články z rubriky Sport

Lubomír Stejskal

Stupidní šaškárna

V úterý (17/10) jsem na svém blogu psal o opovrženíhodné hanebnosti, kterou opět chystají pořadatelé judistického grandslamu v emirátu Abú Zabí izraelské výpravě. Ano – opět. Něčeho podobného jsme už byli svědky.

18.10.2017 v 8:50 | Karma článku: 23.89 | Přečteno: 419 | Diskuse

Daniel Barták

Talent vs. píle. Protrpěná remíza

Talent může být dar i prokletí. Zvlášť, když si začnete myslet, že to zvládnete jen s ním a přestanete na sobě pracovat.

18.10.2017 v 7:07 | Karma článku: 5.65 | Přečteno: 166 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Vlajku ne. A když vybojujete zlato, tak ani hymnu

Takovýto absurdní požadavek sdělili hostitelé nadcházejícího judistického Grand Slamu zástupcům jedné blízkovýchodní země, která plánuje vyslat na toto prestižní mezinárodní klání dvanáct judistů.

17.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 26.72 | Přečteno: 540 | Diskuse

Lubomír Stejskal

EuroNASCAR má "exotického" vítěze

Zkratka NASCAR není českým fanouškům automobilového sportu neznámá. Jde o nejpopulárnější závody upravených sériových vozů v USA. Od roku 2012 má také svoji evropskou verzi.

16.10.2017 v 9:35 | Karma článku: 7.91 | Přečteno: 161 | Diskuse

Luboš Ibrmajer

Dvě první místa pro „Radbuzáky“ v hlavních disciplínách Velké ceny města Plzně.

Plavci ze 14 Českých plaveckých klubů v sobotu 7. října 2017 soutěžili v bazénu SK Radbuza Plzeň u příležitosti konání 39. ročníku Velké ceny města Plzně. Hlavní disciplínou byl volný způsob na 1.500 metrů.

11.10.2017 v 12:26 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse
Počet článků 66 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8498

Jako překladatelka denně převádím myšlenky jiných lidí, tak mám občas chuť napsat něco sama. Snad vás moje slova pobaví, dojmou nebo přivedou k zamyšlení. Marketa Demlova Marketa Demlova



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.