Slušný komunista je mýtus

28. 01. 2014 10:41:16
V plzeňském kraji zvolili nového hejtmana. Nad skutečností, že byl aktivním členem KSČ, se už dnes skoro nikdo nepozastaví, skoro nikomu to nevadí. Stále častěji se ozývají hlasy, které členství v KSČ bagatelizují jako něco neškodného, někdy dokonce chvályhodného. Žebříčky karmy a čtenosti tady na blogu vede tento týden článek kolegyně Šlapákové hájící "slušné komunisty", kteří "nikdy v životě svých stranických funkcí nezneužili ve svůj osobní prospěch, nikdy nepřistoupili kupříkladu na spolupráci s StB, nikdy žádného svého kolegu, či kamaráda, bez ohledu na to, zda šlo o komunistu nebo ne, neponížili, nepošpinili, neuškodili mu." Jak tvrdí, byli to "slušní komunisté, kteří měli skutečnou, opravdovou, nehranou morální podporu svých spolupracovníků, kolegů, známých a kteří kupříkladu v rámci svého pracoviště sice zastávali stranické funkce, ovšem pouze proto, aby se na tento post nedostaly ty skutečné komunistické "svině"."

Článek jsem četla poctivě celý a budu s ním polemizovat, ale ani v nejmenším se tím nechci dotknout paní Šlapákové a jejích blízkých, protože psala na téma z osobního pohledu velmi citlivé, v pro ni jistě velmi těžkou chvíli.

Já jsem měla dědu. Syn chudého kameníka, za války totálně nasazený, uvěřil jako mnoho jiných lákavým vizím komunismu a jal se budovat lepší zítřky. Vstoupil do strany, vystudoval "politické vědy" ve Vokovicích a stal se funkcionářem. Komunistou byl z přesvědčení, že pomůže změnit společnost k lepšímu, že to stačí vzít za dobrý konec, poctivě pracovat a výsledek se dostaví. Jako mnoha jiným, i jemu po krátké euforii Pražského jara srazily vaz tanky bratrské pomoci. Ze strany i z práce ho vyhodili, což se mu podepsalo na zdraví tak zásadním způsobem, že v 52 letech zemřel.

Tehdy mi byly tři roky. Mám na něj jen pár matných vzpomínek a pocit, že jsem ho měla ráda. Taky to byl slušný člověk. Miloval mou babičku, ze svých tří dětí vychoval dobré lidi, snažil se všem pomáhat a nikdo proti němu neřekl křivé slovo. Ani po letech, po pádu režimu se neozval nikdo, komu by ublížil. A přesto nesl vinu.

Vinu, že pomáhal rozvíjet a udržovat systém, který je ve své podstatě zlo. Zlo a dobro jsou kategorie absolutní. Přitakávat zlu v jakékoli podobě je špatné. Když omlouváme komunisty, že to mysleli dobře, že jednali z přesvědčení, že chtěli zabránit zlu ještě většímu, jen se podílíme na lži a působíme další zlo. Režim v nacistickém Německu byl také absolutním zlem. Celá válečná generace na něm nesla vinu a musela se s tím vyrovnat. Soudného člověka dnes nenapadne tvrdit, že cokoliv souvisejícího se zločinným fašismem bylo dobré, nebo dokonce chvályhodné.

Odsouzení zla v podobě zločinného režimu však nejde ruku v ruce s odsuzováním lidí. Člověk má silnou vůli k přežití a přizpůsobí se každému zřízení. Každý je postaven do jiných podmínek, jedná za jiných okolností, s jinou motivací, pod jinými tlaky. To ale neznamená, že má právo na falešnou sebereflexi. Musíme si umět v životě přiznat, co jsme udělali špatně, kdy jsme podávali ruku zlu, a smířit se s tím. Nehledat výmluvy a prázdné argumenty, nenazývat eufemismy to, co bylo špatné. Jedině když si přiznáme vlastní omyly, můžeme se jich napříště vyvarovat.

Namítnete, že se mi to mluví. Revoluce mě zastihla v maturitním ročníku. Těsně předtím, než jsem začala rozhodovat a nést odpovědnost za vlastní život. Do strany bych nikdy nevstoupila, ani moji rodiče tam nikdy nebyli, ale pionýrský šátek jsem nosila a do SSM jsem přešla automaticky a bez velkého přemýšlení. Kdyby režim nepadl, nejspíš bych taky chodila k volbám, volila kandidátku Národní fronty a doma nadávala u Hlasu Ameriky. Nesla bych vinu jako všichni ostatní, kteří se zlu nepostavili. Omluva pro to neexistuje, můžu to jen přijmout jako součást své identity.

Byly mi tři, když děda umřel. Nikdy jsem se ho nemohla zeptat, co si myslel, čemu doopravdy věřil, jak mohl zavírat oči před politickými procesy, před krutým bojem ve vlastních stranických řadách, před vším zlem a nespravedlností, které ve jménu komunismu pomáhal páchat. Nikdy jsem se ho nemohla zeptat, co na to říká po těch letech, jestli cítí lítost, vinu, výčitky.

Já je cítím pokaždé, když slyším, čtu nebo vidím cokoliv, co s komunistickým zlem souvisí. Nesu si v sobě, že můj předek tohle zlo držel u moci. Není pro to omluva a já s tím nemůžu nic dělat, nezbývá mi než si to přiznat a smířit se s tím.

Omluva neexistuje pro komunisty z krutých let padesátých, ale ani pro ty normalizační. Nefungovalo to tak, že by člověku řekli: "Jen nám to tu podepiš, zachováš si dobrou práci, udržíš partu dělníků, kteří na tebe spoléhají, zůstaneš na místě, kam by se místo tebe dostala větší svině. K ničemu se tím nezavazuješ, nic po tobě nebudeme chtít." Kandidáti na vstup do KSČ čekali většinou dva roky a za tu dobu byli náležitě prokádrováni a museli aktivně prokázat zájem o členství, projít politickým školením, odsouhlasit vstup vojsk v roce 68 a všemožně podlézat režimu. Každé socialistické "korýtko" bylo poctivě vydřené, nikdo nemůže tvrdit, že nevěděl, co dělá, nebo že to dělal proti své vůli. Stejně tak nemůže nikdo tvrdit, že si tím nepomohl k výhodám, lepšímu platu, větším možnostem uplatnění v práci, nejrůznějším socialistickým prebendám.

"Slušný komunista" je mýtus. Členů a kandidátů KSČ bylo hodně. Skoro každý v rodině nějakého máme nebo jsme měli. Byli a jsou to hodní lidé, které máme rádi, kteří zdraví sousedy, umějí podat pomocnou ruku a s láskou vychovají své děti. Ale v určité chvíli svého života se rozhodli podat ruku zlu. A tuhle vinu z nich nikdo nesmyje.

Podívejme se pravdě do očí a přestaňme zlo relativizovat. Tím, že si omlouváme vlastní selhání, jen připravujeme půdu pro selhání další, možná větší. Argumenty "Já jsem nikomu vědomě neublížil, nikomu jsem osobně neukřivdil," jsou liché. Každý, kdo pomáhá udržovat zlo u moci, má na něm podíl. Jedině když si tuhle skutečnost přiznáme, máme šanci na obnovu společnosti. Jinak se zlo, zaseté před mnoha generacemi, bude šířit dál.

Autor: Markéta Demlová | úterý 28.1.2014 10:41 | karma článku: 38.24 | přečteno: 2452x

Další články blogera

Markéta Demlová

Nečekám spasitele

Končíme poslední etapu třetí přímé volby prezidenta v této zemi. Po Zemanových kampaních, o nichž jsme si mysleli, že nic hnusnějšího už přijít nemůže, jsme viděli ještě hlubší dno, které vyvrcholilo ohavnou ruskou provokací.

27.1.2023 v 12:08 | Karma článku: 25.12 | Přečteno: 631 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 28 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.56 | Přečteno: 277 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.52 | Přečteno: 477 | Diskuse
Počet článků 76 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 7773

Jako překladatelka denně převádím myšlenky jiných lidí, tak mám občas chuť napsat něco sama. Snad vás moje slova pobaví, dojmou nebo přivedou k zamyšlení.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...