Běhám
Rozumějte, nebyla jsem žádný gaučový povaleč, odmala jsem chodila do lyžařského oddílu, tréninky jsme měli dvakrát týdně, a z tělocviku jsem měla vždycky jedničku, dokonce mě vybrali do sportovní třídy. Ale postavit se na start se skupinou holek z atletických oddílů a zchvácená s pícháním v boku dofunět do cíle na chvostu závodního pole (přinejlepším v jeho druhé polovině), to mě fakt nebralo. Nechápala jsem, jak to někoho může bavit, a nevěřila jsem tatínkovi - když jsem mu zpocenému po doběhu lovila mušky z očních koutků - že běh je radost a potěšení.
Když mi bylo patnáct, absolvovala jsem svůj poslední závod v životě (paradoxně jediný, kdy se mi podařilo získat medaili, dokonce stříbrnou) a zařekla se, že běhat už nikdy nebudu. Ale člověk míní... a stárne, a po čtyřicítce začne jeho tělo procházet podivnou změnou. Všelijaké svalové skupiny začínají ochabovat, věci v šatníku se nějak smršťují nebo co, podíváte se na dort a máte o kilo víc... a začnete si říkat, že už s tím musíte něco dělat. A tak si koupíte permanentku do fitka, do bazénu, k tomu máte doma rotoped, stepper, občas se vyhecujete a cvičíte podle youtube... Ale nějak to není ono, je těžké se přimět k pravidelnosti, a když už se k ní přimějete, musíte hodiny rušit z pracovních důvodů. Kdekdo asi ví, o čem mluvím.
Letos (vlastně už loni) byl krásný teplý podzim. Jsem svým založením sova, ale miluju svěží rána, kdy je svět ještě zticha, a když se mi podaří nějaké zažít, jsem blahem bez sebe. A jedno takové ráno mě vylákalo ven. Pokochat se barevnou přírodou, zpěvem ptáků, dýchat svěží vzduch, a trochu přitom protáhnout kostru - běhat se přece nezapomíná.
No, já zapomněla. Po pár krocích jsem lapala po dechu jak žíznivý pes, píchalo mě v boku a pravou holeň mi sevřela křeč. Přešla jsem do chůze, moc to nepomáhalo. Ale přece to nevzdám. Park, kam jsem měla namířeno, mi najednou připadal strašně daleko. Zatnula jsem zuby (vítězství ducha nad hmotou, viď, tati) a během indiánské babičky se tam dobelhala. I cestu zpátky jsem přežila, ale pravá noha mě odmítala poslouchat, plácala se pode mnou jako zlomená. Doma jsem - celá zchvácená a s pícháním v boku - ještě čtvrt hodiny ležela s nohama nahoře, které mě příšerně bolely.
Z nějakého nepochopitelného důvodu jsem to nevzdala a po pár dnech to zkusila znovu. Za čtvrt hodiny jsem byla zpátky, ale nehroutila jsem se, a to bylo důležité. Příště už jsem vydržela dvacet minut, pak třicet... a teď už se vracím po hodině. Jde mi to čím dál líp, nohy už se mi po doběhu nepodlamují a druhý den normálně vstanu z postele :-) K narozeninám jsem si nechala nadělit MP3 a pod stromeček běžecké hole. A - světe div se - fakt mě to baví. Čím dál víc. Už znám ten skvělý pocit, kdy vám po doběhu endorfiny stříkají ušima a pod sprchou se blaženě usmíváte.
Dneska byla mlha a když jsem vyšla z domu, drobně pršelo. Zalezla jsem zpátky, ale pak mi to nedalo, nasadila jsem čepici a vyrazila. Tak to už jsem asi opravdový běžec, ne? Nevím, jestli si někdy troufnu na nějaký závod, spíš ne, vlastně po tom ani netoužím. Baví mě být sama v přírodě, která se probouzí. Mám štěstí, že bydlím na kraji města a po pár set metrech už jsem z dosahu chodníků a silnic. Líbí se mi běžet po spadaném tlejícím listí a cítit vůni zimního lesa. Po ránu nikde ani živáčka, jen tu a tam potkám osamělého pejskaře. Myšlenky se mi toulají všude možně, nic mě netrápí, jsem naprosto uvolněná. Běh je opravdu radost a potěšení. Ale k tomuhle poznání se musíte dobrat sami, protože zkušenost je nesdělitelná.
Nikdy nevíte, kdy vzklíčí semínko, které do vás v dětství někdo vloží. Nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale - já běhám, tati.
Markéta Demlová
Nečekám spasitele
Končíme poslední etapu třetí přímé volby prezidenta v této zemi. Po Zemanových kampaních, o nichž jsme si mysleli, že nic hnusnějšího už přijít nemůže, jsme viděli ještě hlubší dno, které vyvrcholilo ohavnou ruskou provokací.
Markéta Demlová
Budu pejskař. Pejskař?!
Milá sestro, jak víš, nikdy jsem nechtěla psa. V dětství jsem přijala názor rodičů, že do panelákového bytu pes nepatří, a na rozdíl od tebe jsem nikdy po pejskovi netoužila natolik,
Markéta Demlová
Krize jako šance
Na Silvestra jsme si přáli, aby nám rok s hezkými dvěma dvacítkami v letopočtu přinesl jen to dobré, teď se nejspíš všichni modlíme, aby už byl konečně za námi. Rok 2020 si na nás přichystal pandemii covid-19, kterou jsme nečekali
Markéta Demlová
Běhejme bezpečně
Kamarádi běžci, obracím se v prvé řadě na vás, v druhé na všechny, kdo v dnešních dnech vyrážejí do přírody.
Markéta Demlová
Jak pracovat z domu, když nejste freelancer
Koronavirová epidemie zavírá podniky a nutí některé firmy, aby své zaměstnance poslaly pracovat z domu. Těm, kteří si s nastalou situací neví rady, přináším pár doporučení, ověřených dvacetiletou praxí překladatelky na volné noze.
Markéta Demlová
Ztráta pařížské katedrály by bolela nás všechny
Se srdcem zdrceným a skrz slzy, které se mi koulely po tvářích, jsem v pondělí večer sledovala, jak hoří katedrála Notre-Dame v Paříži. Z lásky k tomuto městu jsem se vyznala už na podzim, kdy jsem tu byla naposled,
Markéta Demlová
Paris, mon amour
Dnes vás zdravím z města nad Seinou, Města světel, které mě uchvátilo hned při letmém prvním setkání, zadráplo se mi pod kůži a rozhodlo, že si s ním vypěstuji vztah na celý život, i když jsem nedoufala, že ho ještě někdy uvidím.
Markéta Demlová
Sebevražda brandu v přímém přenosu
Světem českého sportu i bulváru otřásá nově vydaná kniha olympijské medailistky a mistryně světa v biatlonu Gabriely Koukalové. Sportovní hvězda první velikosti v ní velmi otevřeně líčí svůj dosavadní život a rozkrývá věci, které
Markéta Demlová
Milí Češi, váš prezident vás nemá rád
Smutno, velmi smutno mi bylo při sledování včerejší prezidentské debaty na TV Prima. Při pohledu na rozvaleného prezidenta, který si se zjevnou rozkoší užíval výbuchy rozvášněného publika a s jízlivou škodolibostí sázel jeden faul
Markéta Demlová
Babka
Kousek od pardubického gymplu stojí domov důchodců. Cestou ze školy jsem kolem něj chodila každý den. Někdy ve třeťáku se za jedním oknem v prvním patře začala objevovat taková babka. Jako z Ladova obrázku, snad i ten šátek měla.
Markéta Demlová
Křupan jsem a křupan budu
Že současný český prezident nemá vychování, na to už jsme si zvykli. Že pro sprosté slovo nejde daleko, to taky víme. Že se nezdráhá urážet své odpůrce ať už vlastními ústy, nebo prostřednictvím svého mluvčí,
Markéta Demlová
K čemu jsou holky na světě?
V posledních dnech internet zvířila prudká debata nad básničkou Jiřího Žáčka, kterou děti čtou v čítankách. Podle ní jsou holky na světě proto, aby z nich byly maminky láskyplně pečující o děti.
Markéta Demlová
Živé květy
Když teď potkávám v obchodech děti, které trochu bezradně, ale s jiskrou v oku shánějí dárky, vzpomínám, jak jsem sama kdysi postávala v Prioru a v ruce žmoulala pár desetikorun, za které jsem svým milým chtěla koupit celý svět.
Markéta Demlová
Nejste fašouni, jen máte strach. Tím ale islamistům hrajete do noty
Už dlouho s obavami sledujete, jak se do Evropy valí tisíce uprchlíků denně. Nic o nich nevíte, až na to, že jich je moc a že vyznávají islám. Náboženství, které se v posledních letech zmiňuje téměř při každém teroristickém útoku.
Markéta Demlová
Anežko Česká, oroduj
Princezno Anežko, dcero prvního českého krále, když tě před 26 lety Jan Pavel II. prohlásil v Římě za svatou, byla to velká chvíle. Říkalo se, že až budeš svatořečena, bude národu dobře. Pár dnů nato se opravdu začaly dít věci.
Markéta Demlová
Třicet stříbrných a jiné podružnosti
Milí maturanti, internetem jdou nářky, jak byly letošní maturitní písemky z češtiny náročné. Po letech, kdy jste se v potu tváře lopotili ve školních lavicích, vás čekal křest ohněm. Test však připomínal vraždění neviňátek.
Markéta Demlová
Tatínek superman a maminka... prostě maminka
"Co děláš, mami?" zeptal se mě nejmladší synek, když viděl, jak stojím na stoličce a rozebírám světlo nad zrcadlem v koupelně. "Spravuješ žárovku? Nevzpomínám si, že bych tě někdy viděl něco spravovat. To spíš taťku, ten to umí, ale tebe ne."
Markéta Demlová
Bohatého Ježíška
Tak jsme se zase dočkali. Nejšťastnější den v roce. Zábava, tanec a zpěv, ejaja, hopsasa, řekl by Ijáček. A dárky. A dobré jídlo. Cukroví. Stromeček. Svíčky. Týdny jsme sháněli, chystali, připravovali, vařili a pekli, aby ten dnešní den byl štědrý po všech stránkách. Ale opravdu po všech?
Markéta Demlová
Volební bizár ukazuje na bezradnost české politiky
Zítra začínají komunální volby, někde se volí i do Senátu. Kampaň, která k tomu probíhá, je snad nejubožejší, jakou jsme dosud viděli. Jako by padla všechna tabu, už se může vše. Slovník čtvrté cenové, zadnice vystrčené na voliče, útoky na první signální. Jakou vážnost bude mít senátorka, která se v uniformě sexuální pracovnice válí na ulicích a slibuje sex? Jeden neví, jestli se smát, nebo plakat. Prostě kríze.
Markéta Demlová
Běhám. S tyčkami.
Na svých výbězích do přírody moc lidí nepotkávám, jen tu a tam pejskaře (moc děkuji všem ohleduplným, kteří si psa přivolají k noze a počkají, dokud nepřeběhnu, nerada bych se vracela z běhu s otiskem chrupu rozverného vlkodava na lýtku). Nedávno jsem ovšem narazila na dědečka s chlapečkem na procházce. "Dědo, proč má ta paní ty tyčky?" zeptal se kluk. A než děda stihl zareagovat, odpověděl si sám: "Asi už nemůže. Asi ji bolej' nohy."
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 76
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7773x