Církev jako hlídací pes proti islámu?
Nejinak je tomu ve včerejším článku pana Polaneckého. Na první pohled je to jen snůška polopravd a klišé vyčtených z internetu. Výkřiky, které se vezou na mexické vlně proticírkevních nálad a které slouží jenom k tomu, aby si čtenáři iDnes přihřívali polívčičku v diskusi pod článkem.
Ale když pominu skutečnost, že autor v několika odstavcích pojmenuje (a kdyby ho k tomu zaslepenci ve Vatikánu pustili, možná by i obratem vyřešil) všechny zásadní církevní slabiny, jedna věta mě na jeho článku přece jen zaujala. A sice ta poslední: "Pokud se ale církev nepřizpůsobí době, pak se může snadno stát, že až ji bude zapotřebí při možném střetu s islámem, už zde nebude."
Církev tu není od toho, aby se přizpůsobovala době. Církev dostala od Krista, který ji založil, úkol hlásat jeho evangelium a přivádět lidi k němu. To je její prvořadé poslání a ona ho už dva tisíce let plní navzdory všem svým omylům, pokleskům a zločinům. Spolu s židem Abrahamem z druhého příběhu Boccacciova Dekameronu věřím, že ji nad vodou drží Duch svatý, a že i kdyby se sebevíc snažila o vlastní zánik, nikdy se jí to nepovede.
Ale proč se jí pan Polanecký dovolává v obavě před islamizací Evropy? K čemu mu tahle zkostnatělá, zpátečnická instituce bude? Jakými zbraněmi se má střetnout s misionářským náboženstvím, které má z našeho úzce evropského pohledu miliony militantních stoupenců?
Možná si pan Polanecký - a s ním i stamiliony Evropanů - někde v koutku duše pamatuje, že církev boj s islámem už jednou vyhrála. Kdyby tomu tak nebylo, byla by dnes Evropa nejspíš stejně posetá mešitami, jako je posetá kostely, a z Hradčan by se k nebi nevzpínaly věže svatého Víta, ale minaret. Jenže tehdy - proti Arabům, proti Turkům - to nebyl boj té církve, jak ji většina lidí dnes chápe. Nebyl to boj papeže, biskupů a kněží. Byl to boj církve jako lidu božího - a tedy boj všech. Tehdy se Evropané stavěli na odpor muslimským nájezdníkům, aby uhájili svou identitu - svou víru, majetek, kulturu, celý hodnotový systém.
Dnes Evropa sebemrskačsky rezignuje na hodnoty, které její anticko-židovsko-křesťanská kultura přinesla světu. Ano, kromě myšlenek volnosti, rovnosti a bratrství (které byly poprvé definovány v evangeliu) jsme my Evropané světu dali i fašismus, rasismus, komunismus. Dodnes jsme zděšení z hrůz, kterých bylo uplynulé století plné, a pod záminkou politické korektnosti se bojíme i jen definovat, kdo jsme a jaké jsou naše kořeny.
Mnozí z nás to ani nevědí a vlastně je to nezajímá. Ale muslimové znají svůj původ a hrdě se k němu hlásí. Pokud znovu dojde na boj s islámem - a už k němu dávno dochází v Německu, ve Francii, v Británii - pak ho nemůže vyhrát církev, kterou si každý bere na paškál a do které se každý trefuje. Nemusíme všichni chodit do kostela, ale neměli bychom zapomínat na hodnoty, které církev do naší kultury vnesla a které po staletí uržuje - svobodu, rovnoprávnost (v prvé řadě rovnoprávnost žen, pane Polanecký, podívejte se, jak jsou na tom ženy v jiných kulturách), solidaritu, vzdělanost...
Pliváním na církev a neustálým vyzdvihováním jejích omylů a poklesků v sobě navzájem povzbuzujeme přesvědčení, že ona - a s ní i myšlenkový proud, který přináší, tedy křesťanství - je přežitkem minulosti a v dnešní době už nemá místo. Sami vyklízíme pozice, které se nebudou rozpakovat obsadit jiní. Dobrovolně podřezáváme jeden z pilířů, na kterých naše Evropa stojí.
A pokud si tohle neuvědomíme a nezačneme s tím něco dělat, pak nám pomáhej Pánbůh :-)
Markéta Demlová
Nečekám spasitele
Končíme poslední etapu třetí přímé volby prezidenta v této zemi. Po Zemanových kampaních, o nichž jsme si mysleli, že nic hnusnějšího už přijít nemůže, jsme viděli ještě hlubší dno, které vyvrcholilo ohavnou ruskou provokací.
Markéta Demlová
Budu pejskař. Pejskař?!
Milá sestro, jak víš, nikdy jsem nechtěla psa. V dětství jsem přijala názor rodičů, že do panelákového bytu pes nepatří, a na rozdíl od tebe jsem nikdy po pejskovi netoužila natolik,
Markéta Demlová
Krize jako šance
Na Silvestra jsme si přáli, aby nám rok s hezkými dvěma dvacítkami v letopočtu přinesl jen to dobré, teď se nejspíš všichni modlíme, aby už byl konečně za námi. Rok 2020 si na nás přichystal pandemii covid-19, kterou jsme nečekali
Markéta Demlová
Běhejme bezpečně
Kamarádi běžci, obracím se v prvé řadě na vás, v druhé na všechny, kdo v dnešních dnech vyrážejí do přírody.
Markéta Demlová
Jak pracovat z domu, když nejste freelancer
Koronavirová epidemie zavírá podniky a nutí některé firmy, aby své zaměstnance poslaly pracovat z domu. Těm, kteří si s nastalou situací neví rady, přináším pár doporučení, ověřených dvacetiletou praxí překladatelky na volné noze.
Markéta Demlová
Ztráta pařížské katedrály by bolela nás všechny
Se srdcem zdrceným a skrz slzy, které se mi koulely po tvářích, jsem v pondělí večer sledovala, jak hoří katedrála Notre-Dame v Paříži. Z lásky k tomuto městu jsem se vyznala už na podzim, kdy jsem tu byla naposled,
Markéta Demlová
Paris, mon amour
Dnes vás zdravím z města nad Seinou, Města světel, které mě uchvátilo hned při letmém prvním setkání, zadráplo se mi pod kůži a rozhodlo, že si s ním vypěstuji vztah na celý život, i když jsem nedoufala, že ho ještě někdy uvidím.
Markéta Demlová
Sebevražda brandu v přímém přenosu
Světem českého sportu i bulváru otřásá nově vydaná kniha olympijské medailistky a mistryně světa v biatlonu Gabriely Koukalové. Sportovní hvězda první velikosti v ní velmi otevřeně líčí svůj dosavadní život a rozkrývá věci, které
Markéta Demlová
Milí Češi, váš prezident vás nemá rád
Smutno, velmi smutno mi bylo při sledování včerejší prezidentské debaty na TV Prima. Při pohledu na rozvaleného prezidenta, který si se zjevnou rozkoší užíval výbuchy rozvášněného publika a s jízlivou škodolibostí sázel jeden faul
Markéta Demlová
Babka
Kousek od pardubického gymplu stojí domov důchodců. Cestou ze školy jsem kolem něj chodila každý den. Někdy ve třeťáku se za jedním oknem v prvním patře začala objevovat taková babka. Jako z Ladova obrázku, snad i ten šátek měla.
Markéta Demlová
Křupan jsem a křupan budu
Že současný český prezident nemá vychování, na to už jsme si zvykli. Že pro sprosté slovo nejde daleko, to taky víme. Že se nezdráhá urážet své odpůrce ať už vlastními ústy, nebo prostřednictvím svého mluvčí,
Markéta Demlová
K čemu jsou holky na světě?
V posledních dnech internet zvířila prudká debata nad básničkou Jiřího Žáčka, kterou děti čtou v čítankách. Podle ní jsou holky na světě proto, aby z nich byly maminky láskyplně pečující o děti.
Markéta Demlová
Živé květy
Když teď potkávám v obchodech děti, které trochu bezradně, ale s jiskrou v oku shánějí dárky, vzpomínám, jak jsem sama kdysi postávala v Prioru a v ruce žmoulala pár desetikorun, za které jsem svým milým chtěla koupit celý svět.
Markéta Demlová
Nejste fašouni, jen máte strach. Tím ale islamistům hrajete do noty
Už dlouho s obavami sledujete, jak se do Evropy valí tisíce uprchlíků denně. Nic o nich nevíte, až na to, že jich je moc a že vyznávají islám. Náboženství, které se v posledních letech zmiňuje téměř při každém teroristickém útoku.
Markéta Demlová
Anežko Česká, oroduj
Princezno Anežko, dcero prvního českého krále, když tě před 26 lety Jan Pavel II. prohlásil v Římě za svatou, byla to velká chvíle. Říkalo se, že až budeš svatořečena, bude národu dobře. Pár dnů nato se opravdu začaly dít věci.
Markéta Demlová
Třicet stříbrných a jiné podružnosti
Milí maturanti, internetem jdou nářky, jak byly letošní maturitní písemky z češtiny náročné. Po letech, kdy jste se v potu tváře lopotili ve školních lavicích, vás čekal křest ohněm. Test však připomínal vraždění neviňátek.
Markéta Demlová
Tatínek superman a maminka... prostě maminka
"Co děláš, mami?" zeptal se mě nejmladší synek, když viděl, jak stojím na stoličce a rozebírám světlo nad zrcadlem v koupelně. "Spravuješ žárovku? Nevzpomínám si, že bych tě někdy viděl něco spravovat. To spíš taťku, ten to umí, ale tebe ne."
Markéta Demlová
Bohatého Ježíška
Tak jsme se zase dočkali. Nejšťastnější den v roce. Zábava, tanec a zpěv, ejaja, hopsasa, řekl by Ijáček. A dárky. A dobré jídlo. Cukroví. Stromeček. Svíčky. Týdny jsme sháněli, chystali, připravovali, vařili a pekli, aby ten dnešní den byl štědrý po všech stránkách. Ale opravdu po všech?
Markéta Demlová
Volební bizár ukazuje na bezradnost české politiky
Zítra začínají komunální volby, někde se volí i do Senátu. Kampaň, která k tomu probíhá, je snad nejubožejší, jakou jsme dosud viděli. Jako by padla všechna tabu, už se může vše. Slovník čtvrté cenové, zadnice vystrčené na voliče, útoky na první signální. Jakou vážnost bude mít senátorka, která se v uniformě sexuální pracovnice válí na ulicích a slibuje sex? Jeden neví, jestli se smát, nebo plakat. Prostě kríze.
Markéta Demlová
Běhám. S tyčkami.
Na svých výbězích do přírody moc lidí nepotkávám, jen tu a tam pejskaře (moc děkuji všem ohleduplným, kteří si psa přivolají k noze a počkají, dokud nepřeběhnu, nerada bych se vracela z běhu s otiskem chrupu rozverného vlkodava na lýtku). Nedávno jsem ovšem narazila na dědečka s chlapečkem na procházce. "Dědo, proč má ta paní ty tyčky?" zeptal se kluk. A než děda stihl zareagovat, odpověděl si sám: "Asi už nemůže. Asi ji bolej' nohy."
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 76
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7773x