Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Běhám. S tyčkami.

3. 10. 2014 8:00:00
Na svých výbězích do přírody moc lidí nepotkávám, jen tu a tam pejskaře (moc děkuji všem ohleduplným, kteří si psa přivolají k noze a počkají, dokud nepřeběhnu, nerada bych se vracela z běhu s otiskem chrupu rozverného vlkodava na lýtku). Nedávno jsem ovšem narazila na dědečka s chlapečkem na procházce. "Dědo, proč má ta paní ty tyčky?" zeptal se kluk. A než děda stihl zareagovat, odpověděl si sám: "Asi už nemůže. Asi ji bolej' nohy."

Jak jsem kolem něj probíhala, snažila jsem se na něj povzbudivě mrknout, aby viděl, že to se mnou není tak zlé. Ale soudě dle jeho soucitného pohledu to nejspíš považoval za předsmrtnou křeč. Co jiného taky čekat od báby, že jo.

Konec konců, měl částečně pravdu. Když jsem asi před rokem začala běhat, šlo to ztuha. Nebolely mě jen nohy, ale také koleno a kyčel. Naštěstí jsem poměrně brzy na netu narazila na článek Milana Kůtka věnovaný běhání s holemi. Pořídila jsem si je a začala běhat s nimi. Nestal se sice zázrak ze dne na den, ale moje potíže postupně odezněly. Dnes už bez hůlek prakticky nevybíhám a všem je mohu vřele doporučit.

Že jste se s nimi ještě nesetkali? To se nejspíš brzy změní, protože kromě toho, že běžci přinášejí mnoho výhod, se jistě dostanou rychle do módy - už s nimi trénuje česká atletická reprezentace a šéftrenér Tomáš Dvořák je z nich prý vyloženě nadšený. Laicky řečeno jsou tyhle hůlky křížencem mezi hůlkami na běžky (oproti nim jsou kratší) a hůlkami na nordic walking (oproti těm jsou zase delší, lehčí a nejsou teleskopické).

Ze začátku jsem měla obavy, aby se mi při běhu nepletly pod nohy, ale zvládla jsem to naprosto přirozeně. Běhá se mi s nimi moc dobře. Běh s holemi je prý namáhavější a energeticky vydatnější než bez nich, ale musím říct, že nějakou námahu navíc necítím. Díky přenesení části zátěže na paže se odlehčí nohám a nosným kloubům, což pro sebe beru jako hlavní přínos. Hůlky navíc napomáhají správnému pohybu rukou a držení těla a nutí vás zapojovat spoustu svalů, které by jinak zahálely.

Při běhu v terénu a na kluzkém povrchu se s nimi člověk cítí bezpečněji, protože poskytují jistou oporu a lepší stabilitu. A já se při svých osamělých výbězích ještě utěšuju, že kdyby po mně chtěl vyjet rozdováděný vlčák nebo úchyl s vadou zraku, mám jistou šanci, že se ubráním - pokusím se o výpad (pokud se někam trefím), nebo útočníka aspoň praštím a uteču. Samozřejmě doufám, že si to naživo nikdy nebudu muset vyzkoušet.

Hůlky jsou ideální do přírodního terénu, kde pomáhají překonávat různé nerovnosti, velmi je oceníte při běhu do kopce (těch tedy v Polabí moc není, ale sem tam se nějaká terénní vlna najde). Nehodí se akorát do vysoké trávy, to se pak vyloženě pletou a brnkají pod nohama, takže si člověk koleduje o kotrmelec. Pokud běháte po silnici a tvrdém povrchu, hodí se koupit jim gumové "botičky", ale mně se je povedlo po pár měsících prodřít jen na tom asi třísetmetrovém úseku, který mě dělí od našeho domu k polní cestě, tak nevím, co jsem dělala špatně. Od té doby běhám naší ulicí s bodci zvednutými, což možná působí lehce komicky a náhodné pozorovatele (kterých je naštěstí poskrovnu) vede k úvahám, co tady blbnu, ale mně to nevadí.

Hůlek se nevzdám, protože mi pomáhají vydržet u běhání, které mě baví čím dál víc. A teď mě omluvte, beru tyčky a mizím, venku je krásně.

Autor: Markéta Demlová | pátek 3.10.2014 8:00 | karma článku: 13.54 | přečteno: 1057x

Další články blogera

Markéta Demlová

K čemu jsou holky na světě?

V posledních dnech internet zvířila prudká debata nad básničkou Jiřího Žáčka, kterou děti čtou v čítankách. Podle ní jsou holky na světě proto, aby z nich byly maminky láskyplně pečující o děti.

17.1.2017 v 7:42 | Karma článku: 48.80 | Přečteno: 22659 | Diskuse

Markéta Demlová

Živé květy

Když teď potkávám v obchodech děti, které trochu bezradně, ale s jiskrou v oku shánějí dárky, vzpomínám, jak jsem sama kdysi postávala v Prioru a v ruce žmoulala pár desetikorun, za které jsem svým milým chtěla koupit celý svět.

17.12.2015 v 10:05 | Karma článku: 29.10 | Přečteno: 1335 | Diskuse

Markéta Demlová

Nejste fašouni, jen máte strach. Tím ale islamistům hrajete do noty

Už dlouho s obavami sledujete, jak se do Evropy valí tisíce uprchlíků denně. Nic o nich nevíte, až na to, že jich je moc a že vyznávají islám. Náboženství, které se v posledních letech zmiňuje téměř při každém teroristickém útoku.

20.11.2015 v 8:30 | Karma článku: 27.92 | Přečteno: 3723 | Diskuse

Markéta Demlová

Anežko Česká, oroduj

Princezno Anežko, dcero prvního českého krále, když tě před 26 lety Jan Pavel II. prohlásil v Římě za svatou, byla to velká chvíle. Říkalo se, že až budeš svatořečena, bude národu dobře. Pár dnů nato se opravdu začaly dít věci.

17.11.2015 v 11:30 | Karma článku: 18.85 | Přečteno: 598 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Svlékněte se prosím

Tuto větu zřejmě nebudeme slýchat jen v ordinaci lékaře, který se nás chystá vyšetřit, ale i před přijímací komisí, u které se budeme ucházet o nové místo

25.6.2017 v 7:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Helena Vlachová

Jako rukojmí

Mám pocit, že jsem se stala rukojmím. Rukojmím některých politiků, kteří se neumí chovat a na veřejnosti se prezentují jako hulváti

25.6.2017 v 6:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 4 | Diskuse

Jana Slaninová

Šťavnatá sobota: kácení v lese a vařená kočička

Sobota ve znamení motorové pily a kosy. Taky Smart, který zjistil, že není terénní SUV. Manžel s rozdrápanýma rukama, žena s hlínou pod nehty, vodáci asi ve sto lodích. Ploučnice je někdy jak Václavák v podvečer.

24.6.2017 v 22:32 | Karma článku: 8.49 | Přečteno: 187 | Diskuse

Jan Tichý

Chata mne na stará kolena vyučí

Sic má kolena nejsou tak stará, vyučovat se nechávám už jen životem. Dle hesla: „neuč se, život tě naučí“. V mládí (to se tenkrát nosilo) jsem se učil, a protože na učňák jsem byl moc „chytrý“, vrhl jsem se na gympl a na vysokou.

24.6.2017 v 20:05 | Karma článku: 12.18 | Přečteno: 312 | Diskuse

Jarmila Kamenáčová

Čtyři ženské na chalupě

Není nad pohodu. Když vás nikdo tzv. neprudí. Kdy můžete být sama sebou a to navzdory reklamě bez masek líčidel, ale i bez všech "nutností", kterým podléháme a přitom nás tísní, bez korzetu stresu.

24.6.2017 v 16:40 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 392 | Diskuse
Počet článků 65 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8593

Jako překladatelka denně převádím myšlenky jiných lidí, tak mám občas chuť napsat něco sama. Snad vás moje slova pobaví, dojmou nebo přivedou k zamyšlení. Marketa Demlova Marketa Demlova

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.