Uběhl rok od přímé volby prezidenta a čeští voliči se nestačí divit, co všechno se změnilo. Některé hodnoty jsme považovali za dané - třeba že prezident respektuje Ústavu, dodržuje ústavní zvyklosti a jedná nadstranicky. Že důstojně reprezentuje stát na zahraniční scéně. Že nezneužívá svého úřadu k osobní mstě. Že má úctu k národním tradicím a státním symbolům. Že v souladu se svým svědomím koná pro blaho občanů. Prezidentu Zemanovi stačilo pár měsíců, aby nás vyvedl z omylu.
Za ten rok toho stihnul opravdu hodně. Odměnit se velvyslaneckými posty a státními vyznamenáními těm, kteří ho podpořili v nactiutrhačské prezidentské kampani, zarazit postup těm, kteří dali veřejně najevo, že ho nepodporují, vyjádřit nedůvěru Nejvyššímu soudu, rozdmýchat vládní krizi, scházet se s vrchním státním zástupcem a uměle přiživovat kauzu, která ani po více než půl roce nepřinesla jednoznačné výsledky, dosadit do Strakovy akademie vládu složenou z kamarádů a pochlebovačů a uměle ji tam udržovat všem navzdory, vést předvolební kampaň vlastní strany na státní útraty, zasahovat do povolebních vyjednávání a mařit sestavování vlády... ten seznam je dlouhý.
Zeman dokázal, že se na Hrad nenechal zvolit z touhy sloužit republice, ale ze snahy uspokojit své ješitné, mocichtivé ego. Pohrdá vším, co dělá prezidentský úřad prezidentským úřadem. Ústavní zvyklosti prohlásil za pitomost. Nad korunovačními klenoty se klátil opilý - ale máme vzácnější státní symbol, než je Svatováclavská koruna? Ani pijan Gottwald se neodvážil přijít do katedrály v podroušeném stavu, když se v ní na "počest" jeho zvolení (a na jeho přímou žádost) sloužilo Te Deum.
Zeman se odmítl účastnit oslav Dne české státnosti, protože měl zrovna narozeniny. Neposlal blahopřejný telegram, když se v Británii narodil následník trůnu, s poukazem na to, že jsme příliš malá země na to, aby někoho zajímal. Ano. Masaryk, Beneš, Zenkl, Dubček na vlastní kůži pocítili, jak malá a bezvýznamná jsme země. Ale ruce do klína přesto nesložili. Zeman se naopak postupně zbavuje svých povinností a vymýšlí, na koho je přenést.
Nehodlá udělovat milosti, takže se kvůli tomu bude zřizovat nový odbor na ministerstvu spravedlnosti. Rektoři vysokých škol mu nejdou na ruku, takže odmítá jmenovat nové profesory a tuto povinnost chce pro změnu hodit na předsedu Senátu. Ještě by mohl přestat přijímat státní návštěvy, však na ministerstvu zahraniční by se určitě našel nějaký schopný náměstek. A klanět se u věnců můžou generálové, vojenské přehlídky vypustíme, k čemu vůbec jsou... Zeman odhazuje úkoly jeden za druhým, co tedy vůbec hodlá na Hradě dělat? S ohledem na žádost o navýšení rozpočtu prezidentské kanceláře na pohoštění o téměř 1,5 milionu korun mě napadá jedna možnost. Ale to už by snad...
Tak asi bude cestovat. Od Rusnoka víme, že je "nažhavenej", aby někam mohl, tak až si vyléčí všechny své palce a kolena, nejspíš vyrazí. Tedy on už vlastně vyrazil. iDnes celý nadšený, že prezident konečně něco dělá, referoval o jeho tajné misi do Afghánistánu - pozdvihnout morálku vojáků tatrankami a salámy, a zase špatně - Hradu se nelíbí, že zveřejnění zprávy mohlo ohrozit prezidentovu bezpečnost. Ale kdo by chtěl usilovat o život dědulovi z tak malé a bezvýznamné země?
Prezident, který nic nedělá, je k ničemu. Tak jeho úřad zrušme úplně. Těch pár zbylých pravomocí si rozdělí úředníci po ministerstvech a bude to. Malá a bezvýznamná země jako ta naše žádnou hlavu státu nepotřebuje, vždyť co je stát? Pár bezobsažných definic, cár papíru s názvem Ústava, kterým si každý včetně prezidenta může kdykoli... vycpat boty, a hrstka symbolů, kterých si není třeba vážit. Aspoň takové poselství nám svým chováním prezident Zeman z Hradu posílá.
Nebude dlouho trvat, a ani jeho skalní příznivci už nebudou vědět, proč ho vlastně volili. Je to jako parafráze vtipu z Šíleně smutné princezny: Víte, proč má prezident na Hradě tolik stráží? Protože by nám moh' bejt ukradenej. Moh'. A nikomu by to nevadilo.
