Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Já jsem taky církev!

27. 11. 2013 23:44:10
Sociální demokracie v letošních volbách získala mnohem méně hlasů, než v kolik doufala. Kvůli tomu se teď musí handrkovat s ANO a lidovci o podobě koaliční smlouvy, místo aby pohodlně vládla sama s podporou komunistů. Za chabý volební výsledek si může sama. Nepoučila se z Paroubkova období a opět postavila negativní volební kampaň - za všechno špatné může Kalousek, nedovolíme, aby chamtivé církve ožebračovaly náš zruinovaný stát. ČSSD opět zacílila na první signální soustavu hloupější části svého voličstva, aby zakryla absenci silných myšlenek a konstruktivních plánů.

Je to tak, císař je nahý. Neměl co nabídnout v kampani, nemá co nabídnout ani teď. Navíc těsně po volbách předvedl parádní frašku na téma vnitrostranické jednoty. A tak se halí do chatrné zástěrky hry na nepřítele a doufá, že jeho trik nikdo neprohlédne.

Jinak si Sobotkův taneček kolem církevních restitucí vysvětlit neumím. Rétorika o revizi platného zákona a podepsaných smluv je mlácením prázdné slámy, a to pan Sobotka moc dobře ví. Tak proč sází na tuhle stokrát obehranou písničku? Aby chytil lidovce hned od začátku pod krkem? Aby se zalíbil Babišovi, bez jehož požehnání se premiérem nestane? Proč se raději nesoustředí na co nejrychlejší sestavení vlády a představení programu, který bude řešit opravdu důležitá politická témata?

Místo vyložení vlastních silných vizí si bere na mušku "nepřítele" společnosti. Tak jako před ním nacisté i komunisté ukazuje prstem na subjekt, vůči němuž má společnost zažité dost silné předsudky na to, aby na jeho křik ochotně slyšela. Tisíckrát omletými argumenty vykresluje tisíckrát pokřivený obraz církve jako skupinky hamižných prelátů, kteří sice už nemají komu kázat, ale o to jsou zavilejší a lačnější. Dokonce si volá na pomoc i nového papeže Františka, jehož mediální obraz je podstatně přijatelnější než obraz kardinála Duky, a vkládá mu do úst nevyřčená slova o chudobě církve. Člověk, který si sám libuje v luxusu, pokrytecky nabádá ke skromnosti. Bývalý ministr financí vlády, která v době konjunktury místo vytváření rezerv navyšovala státní dluh, se bojí, že církve nabytý majetek prošustrují. Předseda strany, která za volební období dostane od státu stovky milionů korun, ale na volební kampaň se vždy desítkami milionů zadluží, chce určovat, nač by církve měly získané peníze použít.

Nemá smysl tady opakovat, že se nejedná o restituce v pravém slova smyslu, ale o náhradu majetkových křivd, kdy stát nejprve církve o majetek okradl, aby ho užíval nejen čtyřicet let totality, ale ještě téměř čtvrt století po jejím pádu, a pak ho značně okleštěný zase vydal. Že pokud chceme být právním státem, pak co bylo ukradeno, musí být vráceno, i když se to většině lidí nelíbí a považují to za zbytečné, protože církev je pro ně výše zmíněná banda nenažraných deviantů.

Jenže církev nejsou jenom duchovní. Církev je obec věřících. Já jsem církev. Můj muž je církev. Moje děti jsou církev. Moje rodina, moji přátelé, přes milion mých bratrů a sester v Kristu. My všichni tvoříme českou církev. A my všichni máme právo na majetek, který nám byl ukraden. Na majetek, který v dobré víře shromažďovali a obhospodařovali naši předkové a který my máme dále spravovat, aby naše církev mohla dál vykonávat svou činnost a plnit své úkoly. Ty jsou v zásadě dva. Hlavním a prvním posláním církve je vytvářet společenství věřících, šířit slovo boží a chválit Boha. Druhý úkol vychází z přikázání křesťanské lásky k bližnímu: starat se o nemocné, chudé, nemohoucí, trpící, lidi na okraji společnosti, šířit vzdělanost a dobro.

K plnění těchto úkolů můžeme být církví chudou, ale ne ožebračenou. Chudou v tom evangelijním slova smyslu, tedy tou, která nelpí na majetku jako na konečném cíli svého snažení, ale která ho rozumně užívá pro dobro všech. Chceme být církví soběstačnou, nezávislou na libovůli těch, kteří jsou právě u moci. Je úsměvné, když poslanci strany, která za čtyřicet let přivedla rozvinutý stát málem na buben, mají starost, že církev svůj majetek promrhá a bude chtít další. Církev vždycky byla dobrým hospodářem a o svěřený majetek se bude starat určitě lépe než stát, jehož úředníci ctí zásady, že z cizího krev neteče, co oči nevidí, srdce nebolí a kde není žalobce, není soudce.

Všichni potřebujeme církev. Dodává společnosti duchovní rozměr, jehož smysl pocítíme, až když o něj přijdeme. Církev je součástí naší národní identity a státnosti, ochránkyní odkazu našich knížat, králů a světců. Pokud jsou tohle pro sekularizovanou konzumní společnost prázdné pojmy, měla by slyšet alespoň na nezastupitelnou roli církve na poli sociálních služeb. I prezident, který vůči církvi ostře vystupuje, se v nemoci svěřil do péče sester boromejek. Jistě ne proto, že by mu nikde neposkytli odbornější péči než v Nemocnici pod Petřínem, ale proto, že by mu nikde neposkytli péči milosrdnější, laskavější a diskrétnější. Kdyby pro nic jiného, tak pro tento aspekt bychom všichni měli chtít, aby církev nebyla chudá. Aby z vlastních prostředků mohla provozovat nemocnice, hospice, azylové domy, domovy důchodců. Majetek, který stát vydá, se tady společnosti stokrát vrátí.

Já jsem taky církev. Tak ať proti mně pan Sobotka přestane štvát, ať mi přestane kázat o chudobě a zamete si před vlastním prahem. Ať konečně představí program, který naplní slovo "sociální" v názvu jeho strany. Ať zastaví propad státního rozpočtu, provede důchodovou reformu, zklidní sociální tlaky ve společnosti, zefektivní financování zdravotnictví a školství a výběr daní. Dokud se mu to nepodaří, bude jen dalším v řadě tlučhubů, kteří pláštíkem demagogie a populismu chtěli zakrýt vlastní ideovou nahotu.

Autor: Markéta Demlová | středa 27.11.2013 23:44 | karma článku: 47.89 | přečteno: 23335x

Další články blogera

Markéta Demlová

K čemu jsou holky na světě?

V posledních dnech internet zvířila prudká debata nad básničkou Jiřího Žáčka, kterou děti čtou v čítankách. Podle ní jsou holky na světě proto, aby z nich byly maminky láskyplně pečující o děti.

17.1.2017 v 7:42 | Karma článku: 48.80 | Přečteno: 22659 | Diskuse

Markéta Demlová

Živé květy

Když teď potkávám v obchodech děti, které trochu bezradně, ale s jiskrou v oku shánějí dárky, vzpomínám, jak jsem sama kdysi postávala v Prioru a v ruce žmoulala pár desetikorun, za které jsem svým milým chtěla koupit celý svět.

17.12.2015 v 10:05 | Karma článku: 29.10 | Přečteno: 1335 | Diskuse

Markéta Demlová

Nejste fašouni, jen máte strach. Tím ale islamistům hrajete do noty

Už dlouho s obavami sledujete, jak se do Evropy valí tisíce uprchlíků denně. Nic o nich nevíte, až na to, že jich je moc a že vyznávají islám. Náboženství, které se v posledních letech zmiňuje téměř při každém teroristickém útoku.

20.11.2015 v 8:30 | Karma článku: 27.92 | Přečteno: 3723 | Diskuse

Markéta Demlová

Anežko Česká, oroduj

Princezno Anežko, dcero prvního českého krále, když tě před 26 lety Jan Pavel II. prohlásil v Římě za svatou, byla to velká chvíle. Říkalo se, že až budeš svatořečena, bude národu dobře. Pár dnů nato se opravdu začaly dít věci.

17.11.2015 v 11:30 | Karma článku: 18.85 | Přečteno: 598 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Svlékněte se prosím

Tuto větu zřejmě nebudeme slýchat jen v ordinaci lékaře, který se nás chystá vyšetřit, ale i před přijímací komisí, u které se budeme ucházet o nové místo

25.6.2017 v 7:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Helena Vlachová

Jako rukojmí

Mám pocit, že jsem se stala rukojmím. Rukojmím některých politiků, kteří se neumí chovat a na veřejnosti se prezentují jako hulváti

25.6.2017 v 6:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 4 | Diskuse

Jana Slaninová

Šťavnatá sobota: kácení v lese a vařená kočička

Sobota ve znamení motorové pily a kosy. Taky Smart, který zjistil, že není terénní SUV. Manžel s rozdrápanýma rukama, žena s hlínou pod nehty, vodáci asi ve sto lodích. Ploučnice je někdy jak Václavák v podvečer.

24.6.2017 v 22:32 | Karma článku: 8.49 | Přečteno: 187 | Diskuse

Jan Tichý

Chata mne na stará kolena vyučí

Sic má kolena nejsou tak stará, vyučovat se nechávám už jen životem. Dle hesla: „neuč se, život tě naučí“. V mládí (to se tenkrát nosilo) jsem se učil, a protože na učňák jsem byl moc „chytrý“, vrhl jsem se na gympl a na vysokou.

24.6.2017 v 20:05 | Karma článku: 12.18 | Přečteno: 312 | Diskuse

Jarmila Kamenáčová

Čtyři ženské na chalupě

Není nad pohodu. Když vás nikdo tzv. neprudí. Kdy můžete být sama sebou a to navzdory reklamě bez masek líčidel, ale i bez všech "nutností", kterým podléháme a přitom nás tísní, bez korzetu stresu.

24.6.2017 v 16:40 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 392 | Diskuse
Počet článků 65 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8593

Jako překladatelka denně převádím myšlenky jiných lidí, tak mám občas chuť napsat něco sama. Snad vás moje slova pobaví, dojmou nebo přivedou k zamyšlení. Marketa Demlova Marketa Demlova

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.