Seznam - v nesnázích tě neznám, aneb ještě k článku o paterčatech

Můj poslední článek o vlně nenávisti kolem narození paterčat zaznamenal tak silný ohlas, až mě to samotnou překvapilo. Věděla jsem, že jde o citlivé téma, které asi vzbudí pozornost, ale míra té pozornosti mě zaskočila. Příjemně i nepříjemně.

Děkuji všem, kdo mi v uplynulých dnech vyjádřili svou podporu a uznání osobně, na Facebooku, mailem nebo v diskusích. Kdo čtete mé články pravidelně, víte, že se snažím odpovídat na maily a aktivně se účastnit diskusí, ale tentokrát už to opravdu nešlo. Reakcí bylo tolik, že jsem nestíhala odpovídat, takže děkuji alespoň touto cestou. Z diskusí pod články se možná zdálo, že negativních ohlasů je mnohem víc než kladných, ale pokud jde o osobní komunikaci čtenářů se mnou, musím s potěšením konstatovat, že kromě jednoho nenávistného e-mailu, který šel tematicky poněkud mimo mísu, byly všechny reakce souhlasné a pochvalné, což mi udělalo radost.  Z blogerské zkušenosti vím, že v diskusích bývají víc slyšet nespokojení křiklouni, kteří takto ventilují svoje frustrace z osobního života, ale mail pošlou jen lidé, kteří o tématu přemýšlí a chtějí se k němu vyjádřit.

Omlouvám se, že jsem na všechny zprávy nestihla odpovědět. Moje "mlčení" bylo zaviněno i jedním velmi nepříjemným důsledkem "přízně" čtenářů. Můj článek kohosi rozdráždil natolik, že se mi naboural do e-mailové schránky, nechal si poslat nové heslo k mému účtu tady na blogu, můj článek smazal a místo něj podstrčil svůj rasistický blábol. Kromě toho mi stejným způsobem zablokoval i účet u společnosti PayPal, k mým penězům se však naštěstí nedostal.

Tento útok, který jsem s adminy blogu musela řešit, samozřejmě přitáhl k článku ještě větší pozornost, což  nevím, jestli hacker zamýšlel, každopádně pár článků v novinách a hovorů do rádií mi opravdu nestálo za ty nepříjemnosti, které jsem se zablokovanou schránkou měla. Těm, kteří se v diskusích znechuceně podivovali, co všechno jsem schopná udělat pro to, abych článku zajistila ještě větší popularitu, můžu říct jen tolik: měli jste si to se mnou vyměnit, abyste viděli, že to opravdu nebylo nic příjemného.

Moje e-mailová schránka je už patnáct let můj pracovní nástroj, jehož trvalá ztráta by mi přinesla řadu komplikací. Můj kontakt mají úřady, všichni moji klienti, jsou na něj navázány moje profesní webové profily i virtuální bankovní účty. Je součástí mé identity a až když byl ohrožen, došlo mi, jak jsem zranitelná.

Obnovit si přístup totiž nebylo jen tak. Schránku mám patnáct let a osobní složky, které jsem si kdysi nastavila, už dávno nepoužívám, protože se mi veškerá došlá pošta stahuje do poštovního klienta, kde s ní teprve pracuji.

Portál Seznam má pro obnovu ztracených hesel jediný postup. Pokud nevyplníte správně formulář, máte smůlu. Ukázalo se však, že znalost odpovědí na kontrolní otázky, vzhledu schránky a e-mailových adres, s kterými se ze schránky komunikovalo, k úspěšné identifikaci nestačí. Seznam houževnatě odmítal vydat nové heslo, pokud neuvedu alespoň tři vlastní složky, které jsem si bohužel nepamatovala. Nepomohlo vysvětlování, že jsem se stala obětí hackerského útoku, nepomohly osobní intervence adminů blogu a jejich nadřízených z MFD, kteří se snažili vysvětlit, že jde o mimořádnou situaci. Nakonec jsem se zachránila tím, že jsem náhodou otevřela novou stránku v prohlížeči Mozilla, který skoro nepoužívám, a zobrazil se mi screenshot z mé e-mailové schránky, kde byly čitelné i názvy čtyř vlastních složek. Já chápu, že Seznam má své postupy, které nemůže jen tak měnit, ale v souboji Demlová vs. hacker se postavil na stranu hackera. Se situací, že vám někdo ukradne schránku, se prostě nepočítá, a pakliže k tomu dojde, žádné pomoci se nedovoláte.

Jediným řešením je prevence. Silné heslo (které jsem ale měla), provázat schránku s jiným účtem nebo telefonním číslem, někam si zkopírovat vnitřní nastavení. Anebo změnit poskytovatele. Protože mně se celou tu dobu nutil na mysl slogan: Seznam - v nesnázích tě neznám.