Nejsem rasistka, ale... kočárky zadarmo?

Omlouvám se všem, kteří tu místo mého článku o paterčatech četli ubohý rasistický text s názvem "Jsem rasistka jako každý normální člověk" (nebo tak nějak). Svůj názor jsem samozřejmě nepřehodnotila, zmíněný text nebyl z mého "pera" (což snad bylo i poznat ;-). Stala jsem se obětí hackera, který se mi naboural do e-mailové schránky a do účtu na iDnes, aby mi předvedl, jak si představuje smysluplnou polemiku. Chtěla bych tedy dodat: stojím si za vším, co píši níže. Nechci ve svém článku řešit romskou problematiku, vím, že mnoho lidí má s Romy negativní zkušenosti, a že to platí i naopak. Můj text je pouze reakcí na jednu konkrétní situaci, tak ho tak prosím berte.

V neděli se narodila první česká paterčata, spontánně počatá. Pravděpodobnost takové skutečnosti je tak malá, že se dá mluvit téměř o zázraku. V civilizovaných multikulturních společnostech by to byl důvod k velké radosti a oslavám, u nás je nejvíc slyšet nenávist a závist. Jenom proto, že rodiče těch dětí jsou romské národnosti.

Podívejte se na Facebook, otevřete si internetovou diskusi k jakémukoli článku na toto téma. Nepřejících a nenávistných reakcí je tam víc než těch blahopřejných. Člověku je z toho smutno.

Závistivci vidí jen ty "výhody". Rodina dostane větší byt (v kterém samozřejmě bude muset platit nájem), jednorázový příspěvek od státu (mimochodem ve stejné výši jako třeba oběti povodní), k tomu dvě ošetřovatelky (na jednu ošetřovatelku do tří let věku dětí má každá rodina s troj- a vícerčaty nárok od státu, druhou zaplatí obec) k dětem. K tomu rodičovský příspěvek (těch 220 tisíc je samozřejmě suma na celé čtyři roky, ne měsíční částka), nejspíš i přídavky (3 000 Kč měsíčně), možná příspěvek na bydlení atd. To vše ze zákona o státní sociální podpoře, který platí pro všechny bez rozdílu barvy pleti. Hlupáci ovšem vykřikují, že to všechno dostanou rodiče paterčat jen proto, že jsou Romové, a ohánějí se šest let starým článkem ze vskutku důvěryhodného zdroje o bílé rodině, která se čtyřčaty žije v bídě.

Obrovská vlna výčitek se snesla na podnikatelku, která se rozhodla rodině přispět - a zároveň si udělat reklamu - a darovat jí dva kočárky postavené paterčatům na míru. Na základě čeho tolik kritiky? Copak soukromý subjekt nemá právo darovat své peníze, komu uzná za vhodné? Když se nějaký obchod rozhodne odměnit darem třeba stotisícího návštěvníka, nikoho ani nenapadne vykřikovat, že on tam byl taky nakupovat, a tudíž má nárok na odměnu, protože je "placena" i z jeho peněz. Tak proč tolik povyku kvůli kočárkům, z kterých děti za dva roky vyrostou?

Zarazilo mě, kolik nenávistných příspěvků do diskusí napsaly ženy - matky. Často jsou jejich jedovaté sliny uvozeny obraty jako: "Nejsem rasistka, ALE..." "Nemám nic proti hnědočechům, ALE..." A už to jede. Já mám taky dítě (dvě, tři, dvojčata atd.), a nikdo mi nepomůže, musím se ohánět, proč já nemám nárok na to samé? Holt to bude tím, že nejsem Romka, to bych si mohla válet šunky a stát by se staral, ale protože jsem bílá, tak utřu hubu. Takovým bych ráda řekla: Milé dámy, nárok máte na život, důstojnost, svobodu a práva v rozsahu, který vám zaručuje ústava této země. Na nic víc. Nikdo nemá nárok na štěstí, na blahobyt, na výhody. To, že máte televizi a internet, neznamená, že máte nárok na všechno, co v nich vidíte. Je v pořádku, že se staráte o své děti, dokonce je to vaše povinnost. Stejně tak je v pořádku, že se o ně staráte vlastními silami a z vlastních prostředků, a je v pořádku, že to od vás stát očekává. Stát totiž není zaopatřovací ústav a pomáhat má jen těm, kteří to opravdu potřebují - a může to činit jen v rozsahu, jaký mu jeho občané svým přispíváním do společného umožní. Ano, vím, že je náročné živit rodinu, sama mám čtyři děti a vím, kolik to stojí, ale taky vím, že na rozdíl od jiných částí světa v tomhle státě hlady nikdo neumírá, tím méně ti "chudáci", kteří sice dřou do úmoru, protože jim nikdo nic nedá, ale přitom ještě stihnou přispívat do internetových diskusí.

Paterčátka jsou stará pár dní, zatím jsou to jen bezmocné uzlíčky v inkubátoru, ale tisíce lidí už vědí, že nám přibylo pět nemakačenků a příživníků. Těžko vyrůstat ve společnosti, která vás zavrhla ještě dřív, než jste vylezli z porodnice. Těžko hledat místo na slunci, když vám ostatní posouvají startovní čáru mnohem dál, než ji mají sami. Když místo aby vaší matce vyjádřili obdiv a úctu za to, že vás statečně přijala, mají pro ni jen posměšky a nepochopení. Jedna dáma se na Facebooku pohoršovala, že se děti narodily všechny, protože "žádná rozumná ženská by to nedopustila, žádná normální ženská by nedovolila, aby to zašlo tak daleko." Jak by se dotyčná asi rozhodovala ve stejné situaci? Tohle miminko mi na ultrazvuku zamávalo, tak to si nechám, tohle se mračí, tak to utratíme? Přeju jí, aby až jednou bude umírat, měla kolem sebe lidi s větší úctou k životu, než má sama. Věřím, že pro Sašu Kiňovou byla zpráva, že čeká pět dětí, pořádný šok, a určitě musela odpovědět sama sobě i lékařům, jestli je chce donosit. Nevím, jak dlouho tu otázku zvažovala a jestli měla jasno hned, nebo musela bojovat s pochybnostmi a obavami, ale patří jí úcta za to, že se rozhodla přijmout všechny děti, ne jen některé. Tím spíš, že je tak droboučká a jestli těhotenství bylo náročné, zápřah s dětmi bude ještě náročnější. A ošetřovatelky budou jistě do začátku dobré, ale věčně je mít k ruce  nebude.

Ať si všichni, kteří teď dávají průchod své nesnášenlivosti a závistivosti, představí, že by se do takové situace sami dostali. Měnit by s tou rodinou chtěl asi málokdo. Starost o to, jak nakrmit, ošatit  a zaopatřit pět stejně starých dětí, jak přežít patery rostoucí zoubky, patery horečky, patery neštovice nebo pětinásobnou pubertu totiž žádné kočárky zdarma nevyváží.

Smutné na tom je, že kdyby rodina byla "bílá", žádný takovýhle humbuk by se vůbec nestrhl. Internet by zaplavily gratulace a nad zprávami o sponzorských darech by všichni souhlasně přikyvovali. Protože tomu tak ale není, má kdekdo potřebu přijít se svým: "Nejsem rasista, ALE..." Ale jsi. Jsi rasista, pokud ti stačí barva kůže jako záminka k odsouzení a urážkám člověka, o kterém v podstatě nic nevíš. Tenhleten skrytý rasismus, který bublá pod povrchem a jen občas vyvře v plkání u piva nebo internetových diskusích, je možná nebezpečnější než hajlování party holohlavých blbečků někde na koncertě. Otravuje totiž mysl společnosti, otupuje její vnímavost vůči projevům nenávisti a tichým souhlasem připravuje půdu ubožákům, kteří pak vezmou do ruky zápalnou lahev a hodí ji do domu, kde spí romská rodina.

A poznámka na závěr: vím, že mnoho lidí rodičům paterčat přeje jen to nejlepší, mnozí dokonce neváhají nějak konkrétně přispět. Věřím, že takových lidí je víc než těch druhých, kteří jsou však - bohužel - víc slyšet. I já přeju mamince Saše a tatínkovi Antonínovi hodně sil a trpělivosti, ať jsou jejich děti zdravé a ať z nich mají hlavně radost.