Aspoň tu madurídu aby kluk udělal, pane profesore...

Tak máme (respektive letošní maturanti mají) za sebou generálku na státní maturity, a zavládlo všeobecné zděšení. Výsledky jsou tristní, studenti vyjevení, kantoři otrávení, rodiče rozzlobení, prezident znechucený. Po dvaceti letech od revoluce si ministr kasá rukávy na to, že se svým sborem moudrých hlav bude definovat, co vlastně mají žáci a studenti na konci studia umět. Průšvih s generálkou obrátil k resortu školství pozornost veřejnosti. Konečně. Maturity jsou totiž jen špička ledovce.

Nehodlám provádět obecný rozbor situace v českém školství a nevím, jak by naši studenti dopadli ve srovnání se studenty z jiných zemí. Chci jen napsat, jak celou věc vnímám jako matka dvou gymnazistů. Oba studují osmileté gymnázium, největší a nejznámější v kraji.

Když jsem na něm sama před dvaceti lety maturovala, mělo pověst náročné a prestižní školy, jejíž absolventi mají vynikající úspěšnost u přijímacích zkoušek. Jméno našeho "ústavu" dobře znali členové přijímacích komisí všech tehdejších vysokých škol a maturita "za čtyři" z tohoto gymnázia byla zárukou kvality.

Byla proto jasná volba, že naši kluci po páté třídě půjdou studovat právě sem. Byla jsem zvědavá, co všechno se za čtrnáct let od sametu změnilo, jaké nové možnosti se dětem nabídnou. Doufala jsem, že v době internetu odpadne biflování encyklopedických znalostí, že jazyky budou učit zcestovalí učitelé znalí nových (aspoň v zemích za bývalou železnou oponou) komunikativních metod, že studenti budou jezdit na výměnné jazykové pobyty (naše třída byla ve druháku ve Francii a byl to pro nás neskutečný zážitek)...

Realita byla malinko jiná. Učebnice dějepisu pro 1. ročník byla z roku 1990 a kromě těch největších marxistických nehorázností v ní byly stejné tendenční žvásty, jakými nás krmili za totáče. Po dětech se stále vyžadují hlavně encyklopedické znalosti, o interaktivní výuce si většinou můžou nechat zdát. Kluci za šest, resp. pět let nebyli na jediném jazykovém pobytu, škola pouze ve spolupráci s cestovní kanceláří každoročně pořádá poznávací zájezd do Anglie - tam na zdokonalování angličtiny ale moc prostoru není. Pravda, letos se uskutečnil výměnný zájezd do Francie - pro angličtináře. Kdo zná přístup Francouzů k cizím jazykům, možná se nad tou ironií pousměje. Z informatiky moji pařani (ano, přiznávám, tráví hodiny a hodiny pařbou, ale kromě toho programují, ovládají nejrůznější programy, používají všemožné aplikace, přídavný hardware a jsou v tom fakt dobří) tu a tam přinesou trojku i čtyřku, protože zadání splnili jinak, než jak to uměla paní učitelka...

Škola si stále drží velmi vysoké procento úspěšnosti absolventů u přijímacích zkoušek, ale já mám smutný pocit, že mrhá potenciálem, který má. Neučí děti myslet, samostatně uvažovat, vyhledávat a zpracovávat informace, kreativně pracovat. Rozhodně ne dostatečně. U některých kantorů jako by pořád platilo heslo "Kdo umí, ten to dělá, kdo neumí, ten to učí." Studenti odcházejí na vysoké školy v podstatě nepřipravení. Až tam pak za pochodu zjišťují, jak se píše esej, jak se dělá pořádná rešerše, jak pracovat s informacemi.

Obávám se, že na většině škol je situace podobná. Není proto divu, že se generálka na maturitu moc nepovedla. Sama jsem si z profesního zájmu vyzkoušela těžší verzi didaktického testu z češtiny. Netvrdím, že je dokonalý. Z poloviny se věnuje mluvnici, z poloviny literatuře. Literární historie tvoří páteř zkoušek ústních, takže znalost jmen konkrétních spisovatelů v písemné části studenti prokazovali jen jednou (proč však dostali přednost ruští futuristé například před francouzským modernismem nebo anglickým dramatem, to netuším, ostatně drama je v písemce pominuto úplně). Ale zaradovala jsem se, když jsem zjistila, že téměř třetina otázek vyžaduje aktivní pochopení textu, práci s informací, schopnost "jazykově" uvažovat. Konečně snad někdo pochopil, co je důležité.

Podle výsledků se zdá, že na tohle studenti připraveni nejsou. Nevím, jestli už na ministerstvu zasedly komise a začaly přepracovávat osnovy, ale podle mě by nastavené zrcadlo maturitní generálky skutečně mělo sloužit jako odrazový můstek pro hlubší změny v českém školství. Jinak budou v následujících letech tisíce rodičů škemrat u sboroven: "Pane profesore, von to doma tak krásně uměl, aspoň tu madurídu aby udělal..."